Po životě

Tak tohle mi fakt nesedlo... hromada sentimentálních, dojemných keců v hábitě Gervaisově černohumorným poker faceu. První serií jsem se prokousal i přes to, že už jsem to chtěl vypnout pod tou tíhou nudy, otravy a bezvýznamnýho tlachání o životě už u třetího dílu. Nakonec se to vyvinulo vcelku pěkně a jako celek to docela funguje... Pak začal první díl druhé serie a všichni vydepkaření protagonisti mleli furt dokola prakticky to stejný, jen se problémy posunuly jinam. Venezuelská telenovela v britském kabátě. Sorry, ale už to nedám a mám dojem, že s dalším sledováním bych musel hodnocení ještě snížit (už první díl druhé serie měl na něj vliv). (19.01.2021)

Mám z toho rozporuplné pocity. Ricky nám nadělil neskutečně silný příběh, doprovod tomu dělá specifický humor a nadhled. Spolu s hlavním hrdinou prožíváme jeho muka a minipříběhy postav, které jsme si oblíbili. Dvě série krásně gradují a na sebe hezky navazují, aby vznikla třetí a finální, kde se nestane prakticky nic nového a příběh jednoduše dojede na půl plynu k symbolickému konci. Takže jak to vlastně hodnotit? Super seriál s přesahy a silnou myšlenkou ale k plnému počtu něco chybí a ta třetí série nám to určitě nedodala. (04.12.2023)

Smutný příběh smutného Ricky Gervaise, který tu svojí depresi chce navalit na všechny kolem a všichni kolem jsou naopak tak v pohodě a fajn (až na právníka), že mít takové lidi kolem sebe je jednoznačný sen. Z depresivní záležitosti tak seriál Po životě udělal příjemnou feeling good pohodovku, kde Ricky sarkasticky hláškuje tak, jak kdyby zrovna slezl z pódia udělení Glóbů a sype to na obyčejné lidi, kteří se mu odvděčují vlídností a vděkem. Příjemná, odpočinková věc . Z fajnového anglického prostředí, kterému ty modré slunné dny nevěříte ani za pětník, ale necháte se tím příjemně uchlácholit. (10.01.2022)

(Viděny všechny díly) „Proč jsi tak sarkastický?“ - „Protože pak nemám potřebu zabíjet lidi, včetně sebe.“ Tony je osina v zadku, brutálně upřímná a odporná k okolí. Důvod? Tu, kvůli které rád žil, už ztratil, takže trpí a dává to sežrat ostatním. Díky své „superschopnosti“ si totiž dělá, co chce. Dochází k „empatickému“ psychologovi, šikanuje pošťáka, navštěvuje otce, co „netuší“, má zvláštní úkoly pro prosti…sexuální pracovnici (!), štve kolegy, pohrdá svou prací (vede hraní na flétny společně s pudingy), drogy mu „dealuje“ bezdomovec, chodí venčit psa a pouští si vzkazy zesnulé ženy. První řada funguje takřka dokonale, druhá už je o něco slabší, u třetí jde cítit, že se Tony a ostatní loučí (ku prospěchu seriálu, další natahování by už bylo moc). Humorné situace si seriál ponechal, jen přibylo těch vážnějších a sentimentu. Celkově to vidím na ještě slabších 5*. „Co byste poradila ostatním, aby měli tak dlouhý život?“ - „Nechtějte to! Je to na hovno. Bolí už jen být naživu. Můj typický měsíc? První týden mám sračku. A další tři týdny? Nevyseru se vůbec!“ (08.09.2019)

Ricky Gervais in his prime. První řada mě naprosto odzbrojila vtipem, smutkem, slovníkem a hereckou sebejistotou Gervaise. Byl v roli naprosto přirozený a upřímný. Nadávky z něj padali se stejnou kadencí jak i dobrosrdečné rady a každodenní situace na dně. Za zmínku stojí i panoptikum kolem hlavní postavy. S jistotou můžu říct, že každá postava v seriálu pronesla slovo CUNT. Absolutní strop byla scéna ve třetí sérii, kdy jde Gervais nasypat popel otce do místní hospody a barman ho vykáže ven, že bordel mu tam dělat nebude. Následně končí popel otce chrstnutý v puse barmana se slovy Doufám, že ti v puse skončil jeho čurák ty mamrde. Britský břitký humor v té nejčistší podobě. Super je i Diane Morgan se svou šílenou angličtinou a přízvukem. Seriál má sestupnou tendenci, ale není to žádná hrůza, jen se sarkasmus a smutek vyměnil za více vtipu. Proto nemůžu dát pátou. 4* a.k.a 85% (06.10.2023)