Sex ve městě

na mě je tady příliš feminismu. až opravdu hodně (a v těch chlapskejch humornejch seriálech je na mě zase příliš maskulinismu, asi jsem hermafroditista). a ani představitelky hlavních rolí se mi nijak zvlášť nelíbily. prostě jen obyčejný hollywoodský vychrtliny s hladovým vlčím výrazem ve tváři. a humor sice občas dobrej, ale až příliš často až neuvěřitelně strojenej a křečovitej. Navíc, vulgarismy nemusím ani ve vlastním životě, natož v televizi od žen, který by mělyx aspoň nějakou tu úroveň přeci jen snad mít. (13.12.2005)

Tak teď opravdu nevím jak tenhle seriál definovat. Asi jako feministicko ejakulační sitcom využívající eroticko expanzivních prvků za účelem dosažení emocionálně apatických stavů leckdy končících až mírnou nepochopeností děje. Ufff. Jde tu vlastně o spoustu věcí, o spoustu činitelů jež mají ten a jeden samý důvod, podtext či podmět. Sex! Na jednu stranu oceňuji otevřenost a spontánnost děje, na druhou zas nechápu některé pochody v mysli hlavních hrdinek, kdy oplakávají rozbitou botku nebo se hádají u výlohy kabelek. Leckterá moudra mají hodně do sebe a stojí za úvahu, jiná zas nedojdou k jednoznačnému uplatnění. Na sitcom je to leckdy málo vtipné, takže spíš jde o filozoficko-konverzační komedie. Opravdu nevím jaké hodnocení zvolit, neb za jeden díl bych vpálil plný počet, jiný by sotva obstál s jednou hvězdičkou. Takže to řeknu asi takhle: "Sou věci v životě lidském, ke kterým vede jednoznačně vytyčená cesta, ale pak jsou taky věci v životě lidském kde tu cestu musíme teprve hledat." A právě o tom hledání (asi patrně, doufám) je tenhle seriál. Mamamíja, co to zas kecám. (10.08.2004)

To jsem takhle jednou - psal se 18. prosinec 2012 - přepínal v noci kanály na televizi, jak je mým oblíbeným zvykem, když jsem na Prima Love náhodou narazil na 20. epizodu 6. série Sexu ve městě, neboli na závěrečný díl celého seriálu, kterým se uzavírá předchozí vývoj osudů všech seriálových postav a v němž dojde naplnění ono shakespearovské "konec dobrý, všechno dobré". A tehdy mi to došlo - vědomí, že tohle je přece už strašně dlouho můj oblíbený seriál, který mám rád a na který koukám už tolik let, až se tomu nechce věřit. Konkrétně to bude něco kolem 11-12 roků, ale to je vedlejší - tenhle seriál se mým životem táhne už tak dlouho, a sledoval jsem ho s tolika lidmi na tolika místech, až se stal zcela nedílnou součástí určité etapy mého života, a nyní bych opravdu rád napsal, že ho vážně chovám v oblibě, a kdykoli na něj v telce narazím, tak jako třeba dnes, rád zhlédnu libovolnou epizodu - přičemž ta závěrečná je opravdu skvostná a nezastírám, že jsem byl při ní naměkko, ačkoli jsem ji už viděl v minulosti, a dost možná i opakovaně. Ostatně celou řadu epizod - díky jejich neustálému reprízování v televizi - znám už skoro nazpaměť, ale to v mým očích pouze posiluje až familiérní vztah, který jsem si k tomuto seriálu vypěstoval. A ačkoli jsem se při jeho sledování mnohokrát neubránil pocitům trapnosti, jako celek ho velkoryse vnímám jako odzbrojující a nesmírně zábavnou podívanou, která mě dost možná naučila milovat New York. Mimochodem, nejradši mám stejně Charlottu. (18.12.2012)

Seriál, který jsem nikdy nesledoval religionisticky, ale když jsem ho tehdy kdysi občas večer chytil a nebylo nic lepšího v televizi, podíval jsem se. Na internetu většinou vídám, že lidi nadávají na ústřední hrdiny HIMYM a Přátel (Ted a Ross), jak byli otravní a nudní, já toto měl s Carrie. Když nepočítám občasný zajímavý psací monolog, vždy byla zajímavější Miranda, Charlotte i Samantha. (21.10.2017)

Tvůrcům se tady daří zajímavá věc - natočit čtyři neobyčejné krávy tak, aby na první (a pro některé diváky i druhý, třetí..) pohled vypadaly sympaticky, dospěle, ne-li moudře. A v tom je právě ten problém. Nebo jinak : Mám pocit, že jisté mé kamarádky byly svého času docela normální - předtím, než začaly sledovat tento seriál. (03.08.2009)