Love, Death & Robots

Krátkometrážní filmečky mám rád. Do 10 minut většinou autoři vměstnají stejný obsah jako do celovečeráku a Vám to nezabere zase tolik času. Krátkometrážní filmy, které mají navíc společnou tematiku ( jak název napovídá ), která je mi blízká, mají navíc velkou šanci u mě uspět. A skutečně se epizody rozjíždí velice dobře, ale bohužel postupem času mají sestupnou tendenci. Nebudu zde hodnotit každý filmeček zvlášť, pouze zmíním ty, které si Váš čas zaslouží: Three Robots, Beyond Aquila Rift, Zima Blue, When Yoghurt took over (03.04.2019)

Koncepčně odvážná antologická minisérie hned v prvních čtyřech příbězích vzbudí naději slušného pokračovatele Animatrixu, nicméně s přibývajícími "kraťasy" znechutí neochotou být něčím více než trikovými demo-filmy, případně prvoplánovými hříčkami založenými pouze na vizuální stránce a atrakcích v podobě násilí, nahoty a gore mířící zejména pubertální geekovské publikum (což je obdobný přístup, jaký zvolil Tim Miller i v prvním Deadpoolovi). Už na zmíněný Animatrix nebo třeba i nedávné Blomkampovy web-filmy se Love, Death + Robots rozhodně nechytá, protože scénář zde mnohdy slouží pouze pro rozvíjení určitého vizuálního nápadu, chybí mu jakýkoliv vývoj a často končí bez pointy. Jako určitý typ platformy pro začínající animátory jistě v pořádku, ale jako plnohodnotný antologický seriál rozhodně nedostačující. (16.03.2019)

Fajnové jednohubky, kde některé jsou jen krátkým zpestřením a nezabaví někdy ani celých svých 10 minut. Na druhé straně jsou ale takové, jaké by si zasloužily klidně celovečerák. 1. série mezi ty nezapomenutelné a u kterých bych rád viděl mnohem delší stopáž jsou vidláci bránící se ve velkých robotech (ok, to už celovečerák vlastně má), bytost ve vzdáleném vesmíru, která upravuje realitu, aby se přeživší měl aspoň trochu dobře, Rusácí jdoucí po krku nějakým potvorám. Potom samozřejmě ty sexuální jako "liščí" potvory, do kterých není radno se zamilovat, a celkem i sešitá holka ovládající potvoru v aréně. u některých příběhů byla škoda rozdílné úrovně animace. 2. série je pro mě spíše zklamáním. Už nyní vím, že si více pamatuju z první řady, než z právě dokoukané druhé. Sníh na poušti a Zakázané ovoce byly super díly, krásné, s myšlenkou a nešlo většinou jen o krátký štěk. Zbytek měl bohužel většinou jen tu myšlenku, nebo hezky vypadal. Když už bylo slibné vše, měl díl jen pár minut, kde více času zabraly titulky. 3. série mi nyní zase přijde jako zklamání, ale nejspíš lepší než druhá, protože si toho budu asi víc pamatovat. Jen je paradox, že mi v hlavě utkví nejvíce asi ta nejhorší povídka (o vodní žínce celé z kovu). Většina povídek je dost nechutná a té smrti je věnováno asi nejvíc prostoru. Robotů je pomálu a lásky ještě míň. A to je škoda. (11.08.2020)

Jako kluk jsem v trolejbuse do školy čítával sci-fi antologie ze 70. a 80. let. Bradbury, Henlein, Harlan Ellison a tak. Přečetl jsem těch povídek hrozně, hrozně moc a pak se začaly opakovat. Tak jsem toho nechal a myslel jsem si, že tu směsici úžasu, vzrušení, překvapení a ohromení nad cizí fantazí už znovu nezažiju. A tady to je. Stejně dobré jako v 15 letech po cestě do školy. Tohle. Je. Super. Buďto dostanete super příběh, nebo super animaci, nebo aspoň super nápad -- někdy všechno. Krása. Osobní favoriti v pořadí: Beyond the Aquila Rift, Sonnie's Edge, Zima Blue, Lucky 13. (21.03.2019)

Love, Death & Robots. Já bych to viděl spíš na "Monsters, more Monsters, Death, Death, Death, some Robots here and there". Ale to jen tak naokraj... Velice sympatický projekt, byť úroveň, jak bývá zvykem, pokulhává. Poměrně dost povídek vyznívá do prázdna, jsou jenom velice omezenou výsečí něčeho "většího"; ano, chápu, že to je smysl takových kraťasů, ale divák se neubrání pocitu, že aby mu těch pár okének, co viděl, dávalo větší smysl, potřeboval vidět pár desítek / set před nimi i po nich. Ale těch pár desítek minut příjemně uplyne a bude-li svazek čtvrtý, rád si ho pustím... 70% (1.-3. série - 70%) (13.03.2023)