Režie:
František FilipKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jan F. FischerHrají:
Josef Somr, Jaroslava Obermaierová, Vladimír Menšík, Jiří Adamíra, Josef Abrhám, Miloš Nedbal, Vladimír Ráž, Alena Vránová, Josef Bláha, Libuše Švormová (více)VOD (1)
Epizody(5)
-
Stěhovavá trafika (E01)
-
Bio Ilusion (E02)
-
Jízda do tunelu (E03)
-
Ďábelské ostrovy (E04)
-
Obvaziště Boccaccio (E05)
Obsahy(1)
Jeden z nejlepších a nejoblíbenějších českých seriálů, dnes už uznávaný jako klasika, vznikl v polovině sedmdesátých let. Znamenal novou kapitolu v historii našeho původního seriálu. Prozaik Jan Otčenášek a dramatik Oldřich Daněk, v té době oba již renomovaní tvůrci, označili své dílo termínem "televizní román". Dali tak najevo, že jím nejde o běžný, spotřební, zábavně - populární žánr, ale že míří k televiznímu dílu hlubšího záběru. Na vypjatých historických okamžicích let 1936 až 1945 sledují zvraty českého osudu i podoby českého charakteru. Ve scénáři našel zalíbení režisér, jehož jméno čteme na dlouhé řadě těch nejvýznamnějších seriálů od dob jeho počátků dodnes - František Filip. Přivedl před kameru celou plejádu hereckých mistrů všech generací: Miloše Nedbala, Karla Högera, Danu Medřickou, Janu Hlaváčovou, Vladimíra Menšíka, Jiřího Adamíru, Josefa Somra, Petra Čepka, Jiřího Hrzána, Jaromíra Hanzlíka, Slávku Budínovou a dlouhou řadu dalších.
Epizody:
1. Stěhovavá trafika
2. Bio Ilusion
3. Jízda do tunelu
4. Ďábelské ostrovy
5. Obvaziště Boccaccio
5. Barikáda ve vedlejší ulici - Přetočený poslední díl seriálu, doplněný o bojové revoluční scény (a s novými herci: Bohumil Švarc, Josef Čáp, Dana Syslová, Viktor Preiss, František Hanus, Vlastimil Hašek, Otto Lackovič a Jan Přeučil) a bez předčasně zemřelého Jana Libíčka. Po roce 1989 však tato verze odvysílána nebyla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (182)
Za bolševika natočený, přesto poměrně kvalitní a koukatelný "televizní román", který ovšem trochu sráží snaha třicátníků hrát děti (no dobře, tak teenagery) - takovej Hanzlík v tříčtvrtečních gatích s prakem v ruce to je něco.... Ovšem jinak casting bez chyby a to je i největší devizou seriálu. Moje nejoblíbenější postava je samozřejmě nerudný radní Alexandr Nerudný v podání Miloše Nedbala, který v roli dokonalého despoty opět nezklamal. ;-) 3,5* ()
Pamätám, keď ho dávali - už vtedy mi vadilo,že časti až tak nenadväzovali a nakoniec mnohé ostalo nedopovedane. A to mi vadí doteraz -ako skončil P.Čepek, ako E.Trejtnarová ,V.Postránecký...tiež ako to cele dopadlo po vojne. V každom prípade vyborný seriál jeden z najlepších - scenár,obsadenie,natočenie -veľmi presvedčivé. Ale čo mne vadí : vojna je tam podaná tak zo závetria - ved oni -obyvatelia domu vojnu ani necitili-kludne si tam s určitým obmedzením odžili. A hlavne komunista,ktorého stvárnil J.Vala - no komunista a v kľude si prdel na zadku nič sa mu nestalo,maloval si a viedol "múdre" reči. A tri dni pred koncom urobil revolúciu prečo sa nepridal k Z.Rehořovi počas heydrichiády.....hmmm. Inak ani J.Hanzlík z Reichu neprišiel extra podvyživený,že ? A to,že J.Hrzán mal tam byť za chlapčiska ale mal v skutočnosti 35 rokov..... pan Nedbal hral de luxe na Oscara - klobúk dolu. Napriek vyhradám je pre mňa super seriál - mám i originál,pôjdem pozrieť tú ulicu ak budem v Prahe... ()
Pod příkrovem tuhé normalizace vzniklo prací scénáristického dua snů (Otčenášek-Daněk) vynikající dílo, které je jak apoteózou posledních let První republiky (jedna z mála zmínek o jinak úzkostlivě utajované benešovské válečné půjčce), tak minuciózně přesným záznamem života za protektorátu. Pavlačový dům je pojímán jako soběstačné fórum svého druhu, vybavené kinem, blokovou, opravdu lidovou hospodou a navíc hrazdami pavlačí. Panovnickou lóži nahrazují okna bytu majitelů. Kaleidoskop událostí, osudů, tragédií a neživotných komunistických zjevů (Valův malíř Dlask a ještě mlžnější emisar Kominterny, Řehořův Hrach starší) i znamenitě vykreslených žižkovských (?) lidových a "vysokých" postav (jedineční Nerudní Nedbalův a možná o něco ještě vyhraněnější Patrokles Nerudný Jiřího Adamíry). I konec seriálu, symbolická zbytečná smrt na barikádě, z níž se nikdy nevystřelilo, je příznačná pro květnové povstání (až 2 000 padlých na naší straně nepočítaje vlasovce, řada hlavní zákeřných odstřelovačů, zhruba dvou třetin postavených barikád se boje vůbec nedotkly). Režie i herecké obsazení vydatně přispěly k vytvoření jednoho z nejvýraznějších děl naší dramatické a filmové tvorby sedmdesátých let. Třicáté výročí konce německé nadvlády se proti vůli Husákova režimu tehdy podařilo oslavit opravdu důstojně. ()
Ďalší seriál, ktorý sledovala v nedeľu večer celá republika. Výborne vystihnutá atmosféra predmníchovskej a protektorátnej Prahy. Moc sa mi páčili ( Menšík, Sovák, Somr, Hlaváčová, Hanzlík). Ja mám najradšej postavu boxéra, vyhadzovača J.Vinklářa. Nepáči sa mi záverečná scéna na barikáde, dosť to tam "zavoňalo víťazným februárom" Ale aj tak dávam 80%. ()
Na vypätých historických okamžikoch roku 1936 až 1945 sledujeme vo filmoch zvraty českého osudu a charakteru po dobu protektorátu v Prahe. Dej sa odohráva v dome č. 12 na fiktívnej Bagounovej ulici v Prahe. Majiteľ domu, radný pán Nerudný a ostatní v dome prežívajú historické udalosti, ktoré hýbali republikou (mníchovský diktát, nemecká okupácia, heydrichiada a oslobodenie). ()
Galerie (142)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (74)
- Rozhlasový projev ke kapitulaci Československa, kteří zdrcené poslouchají všichni obyvatelé domu v Bagounově ulici, napsal a přečetl český novinář, národohospodář, politik a diplomat Hugo Vavrečka. Projev zazněl 30. 9. 1938. (sator)
- Jan Skopeček a Slávka Budínová si v seriálu zahráli manželský pár Tvarohových, Stejný svazek je poutal i později ve filmu Léto s kovbojem (1976). (Ganglion)
- Herečka Jana Hlaváčová (Anděla Hrachová) vzpomínala na spolupráci s tehdy zcela legendárním Karlem Högerem, který "naprosto fantastickým způsobem zahrál malířského neumětela a packala. První společnou scénu jsme měli, jak Anděle přinese toho kohouta, a on do toho tak šlapal, až měl úplně rudý uši. Bylo to tak strašně přes míru, až to bylo trapný. A on asi nějak vycítil moje zděšení a povídá mi: 'Víte, já vždycky musím nejdřív víc a pak teprve ubírám. Já se tak stydím, že do toho musím nejdřív bouchnout a pak to teprve rovnat k tomu správnému tvaru.' A pak mi řekl jednu moc krásnou věc, kvůli které to vlastně celé vyprávím: 'Víte, mně hrozně vadí, že po mně už nikdo nechce nic nového. Oni už mě mají za starou škatuli, se kterou se nemá hejbat, a já bych byl přitom tak rád, aby mě někdo honil.' A to je svatá pravda. Když je někdo posedlý kumštem, tak nikdy nemůže mít pocit, že je hotovej." (NIRO)
Reklama