Věčný svit neposkvrněné mysli

Původně na tomto místě byl sáhodlouhý rozbor mé lásky k tomuto hravému, okouzlujícímu a pravdivému filmovému skvostu. Jenže po několika projekcích jsem si řekl "čert to vem". Takže krátce: Věčný svit neposkvrněné mysli JE to nejlepší co (nejen) v posledních letech vzniklo. Potřebujete vědět proč? Pokud ano, tak se na osudový vztah Joela a Clementine (... no jokes about her name!) budete muset podívat sami. Slovy totiž ten zážitek nejde ani popsat. (13.08.2004)

Chtě nechtě musím rýpat, vrtat, kritizovat. Formální stránka filmu zastiňuje určitou banalitu a nedokonalost obsahu... Pod slupkou dokonalé vizuality (střih i kamera na výbornou!) a vypravěčského kouzlení se krčí ničím výjimečný a psychologicky pouze letmo načrtnutý milostný příběh, kterému k hvězdným výšinám schází právě hloubka a ta těžko pojmenovatelná magie, která "udělala" Coppolové klenot Ztraceno v překladu. Carrey exceluje a s naprostou suverenitou propojuje civilně niterné i exhibicionistické manýry svého herectví, Winslet je do excentrické Clementine taktéž zanořena až po konečky vlasů, ale plochost charakterů a jejich značnou proklamativnost a dvojrozměrnost zakrýt nedokáží. Věčnému svitu tak jeho exkluzivitu dodává trochu prvoplánová zápletka s vymazáváním vzpomínek, která Gondrymu umožnila rozehrát audiovizuálně strhující drama útěku před nevyhnutelným zapomněním, který se takřka celý koná v hlavě hlavní postavy. Drama konce vztahu dvou lidí, bolestné deziluze a nenávratného návratu na počátek, který zastíní vše zlé, co se odehrálo po něm. Nenudí to, zahřeje to na duši, ale po skončení filmu mi nezbylo nic víc nežli hrstka pozitivních impresí a na kostru všednosti ohlodaný milostný příběh v exkluzivním balení. Přesto mi není než pochválit lehkost s jakou Gondry a spol. pracují s emotivními odstíny... I tak ale – čekal jsem víc. (20.08.2004)

Všichni tady chválí (oprávněně) Kaufmana, ale stejně brilantní, jako jeho scenář, je i Gondryho režie, plná vizuálních nápadů a technických fines. Především je to Gondryho zásluha, že se celá dějová skládačka nerozsypala jako dům z karet a že ten typicky "kaufmanovský" zdánlivý chaos (může se tak zdát při prvním shlédnutí, s další reprízou už to dává perfektní smysl) lze v klidu vstřebat hned napoprvé. Zkrátka režisérská práce par excellence, což není nijak překvapivé. Člověk, který natočil tak úžasné klipy pro Bjork, totiž nemůže být žádné béčko :o) S každým dalším shlédnutím mám tenhle film raději, pokaždé se dá v něm najít něco nového a vždycky dokáže krásně pohladit po duši. Pro mě jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů posledních let. (29.01.2005)

Tento film je takou malou sondou do vztahu muza a zeny. Neukazuje nam nic neobvykle ale vela ludi v nom urcite objavi mnoho toho co sam zazil a v tom je ta sila. Muz a zena spolu nikdy nebudu vychadzat dokonle. Riesenie: no a co? Doletazita je laska a nie chyby toho druheho. Ked mam depku, pustim si tento film, poplacem si a hned je mi lepsie. Naozaj Krasny film. 10/10 (09.12.2006)

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)