Doom: Annihilation

Trochu šikanovaný film který není vyloženě špatný. Jsem celkem fanoušek DOOMA a nemůžu se dočkat Doom Eternal ale přijde mi že plno lidí tenhle film hejtí jen kvůli ženský.....Což je neuvěřitelné zrádcovství, kde je sakra Doom Guy? Nicméně scénárista musel přijít s nějakým scénářem ale změnil tu nejzákladnjší věc. Plno odkazů potěší a akce je celkem dost. Nejvíce se mi líbil konec v "pekle". Mohlo to být 1000x lepší ale i horší. (01.01.2020)

Stereotypné pobehovanie party nevýrazných pseudodrsniakov zložených z no name hercov po oproti jednotke poriadne osvetlených interiéroch. To osvetlenie je asi tak jediný veľký rozdiel oproti jednotke, hehe. Inak je to rovnaká nuda. A keďže akciu tvoria výhradne prestrelky, tam ma štvalo to dnes tradičné použitie CGI výstrelov oproti skutočnej streľbe so slepými. Keď útla žena strieľa z obrovského kanóna bez akejkoľvek fyzickej námahy, tak to proste vyzerá smiešne a ani na sekundu jej neverím, že naozaj strieľa. Jediné čo ma na filme potešilo bol vizuál. Vyzerá to ako klasická dvojepizóda nejakého sci-fi seriálu. Oveľa lacnejšie ako prvý diel to nepôsobí a scény z vesmíru sú fakt pekne vyrenderované. Škoda, že zvyšok filmu je o ničom. Keď si spomeniem na napínavé pobehovanie po základni a strieľanie replikátorov v seriály Stargate, tak to malo oveľa napínavejšiu atmosféru ako toto. 3/10. (29.09.2019)

Hru som nehral, ale na filmovú adaptáciu z r. 2005 som sa ako fanúšik Votrelcov (a im podobných) veľmi tešil. Avšak nakoniec som bol bohapusto sklamaný. Malo to pár momentov (scéna z vlastného pohľadu), ale nebolo ich veľa. V r. 2019 sa na trhu objavilo nové filmové spracovanie a hoci je nízkorozpočtovejšie a neobsahuje žiadnych slávnych hercov, páčilo sa mi viac. Kladne vnímam výpravu, dizajn, uniformy, zbrane. Masky slabšie, akčné scény príjemne drsné, rázne a krvavé, ale aj jemne ťažkopádne (nemám v láske, ak sa podobné obludy objavujú v normálnej akcii, narúša to ich suverénnu vážnosť, skôr mi vyhovuje, keď útočia zákerne z tmy á la Votrelec) a vo finále to išlo smerom, ktorým to podľa mňa ísť nemalo. Napriek tomu u mňa prevláda spokojnosť. Slušné hororové akčné sci-fi remeslo so sympatickým kastingom (fajn a uveriteľná ústredná hrdinka) a dobrou atmosférou. (03.10.2019)

Mám rád, tento žáner a aj keď som vedel už podla traileru, že to bude slabé béčko, chcel som sa na to pozrieť. Military sci-fi (Votrelci, Vesmírna pechota) mám rád a páčil sa mi už prvý Doom, no toto je naozaj bieda. Viem, že asi budem jediný alebo jeden z mala, ktorý tu teraz bude vychvaľovať film s roku 2005, ale keď si to porovnám s týmto, tak si také slabé hodnotenie skutočne nezaslúži. Príbeh je klasika rovnako ako v predošlom filme. Niečo sa posere a dôjde partička mariňákov zachrániť situáciu. Musím sa priznať, že pár veci ma celkom potešili. Všimol som si, že producentom je aj tu Lorenzo di Bonaventura a možno aj preto, kulisy, kostýmy a masky nevyzerali tak zle. Po tejto stránke je všetko oukej, dokonca ani efekty nie sú úplne najhoršie aj keď je cítiť, že je to nízkorozpočťák. Horšie je to akurát s atmosférou a predovšetkým s postavami a hercami. Naozaj tu citeľne chýba niekto ako Karl Urban a The Rock, pretože nielen, že tu okrem hlavnej hrdinky, žiadny sympaťák nieje, ale aj tie postavy sú dosť nezáživne napísané. A v tomto mal skratka predošlý film navrch. Zatiaľ čo prvý diel ponúkol peknú futuristickú výpravu, príšery, fajn akcie, dobre postavy a hercov, Annihilation ponúkne iba fajn prostredie vesmírnej stanice, príšery a zopár akcii. 40% - 2* (12.02.2020)

Uf. Jeden z nejdivnějších filmů roku. Doom je nepochybně komplikovaná látka na zfilmování, protože zatímco jednička (1993) i dvojka (1994) si vystačí prakticky bez příběhu, remake (2016) pracuje s mytizací ústředního Doomguye a jeho ďábelské legendy. Není proto divu, že se Annihilation vydává cestou trojky (2005), jediného dílu se snahou o relativně klasické vyprávění. Jenže i tak příběh stojí na nepovedeném experimentu s teleportem, armádě zombíků, démonů a skupině vojáků z Union Aerospace Corporation. Na ničem jiném. // Je to ukázkové direct-to-DVD béčko se spoustou papundeklových rekvizit, naprosto bizarním hereckým obsazením a mořem diskontinuity nejen mezi záběry, ale i celými scénami. A mám trochu pocit, že celý film zabíjeli stejného komparzistu pořád dokola. Mimochodem ta příšera z plakátu? Není tam. Ale proč je to tak fascinujícím způsobem divný? Zaprvé snahou o parazitování na videoherní předloze. Annihilation nemůže adaptovat soudržný příběh, takže rozseká hry na fragmenty, kterými své vyprávění zahltí. A protože je neumí správně motivovat, vznikne z toho narativní verze Frankensteinova monstra. Jsou tu barevné vstupní karty, ale nikdo vlastně neví proč. Dostaneme peklo, jen je diametrálně odlišně strukturováno a není úplně jasné, jakým způsobem se váže k lidskému světu. Dokonce se bez zřejmého důvodu objevuje oblíbená zbraň BFG – která mj. vypadá jako podivné zkřížení jejích verzí ze SNES portu a Quake II. Spousta jednotlivostí, ale nikdo neví, co s nimi! // Tyhle útržky sice nejsou dostatečně motivovány na úrovni samotného filmu, ale otevřeně referují k širšímu encyklopedickému heslu Doom. Nejde o snahu adaptovat hru, ale spíš nějaký obecnější konstrukt se značkou spojený. Což je vlastně tak podivné, až je to super. // A to finále! 85 minut je složených z poměrně nezajímavé a klasické akce, v níž styl zůstává neviditelný. Ale pak dojde k něčemu podobně bizarně uvědomělému, jako v případě filmu z roku 2005. Všichni si pamatujeme ten dlouhý hlediskový záběr navazující na videoherní tradici FPS, ale kompletně bourající všechno, co mu předcházelo. Annihilation má v rukávu podobně rozrušující eso! A naprosto nečekaně se z něj stane dobrý film! Posledních deset minut pracuje se zpomalováním času, vytváří krásné kompozice a chytře rytmizovaný pohyb. Akce má hlavu i patu, dobře se na ni dívá a začnou se dost aktivně zapojovat ozvláštňující podhledy na hrdinku i démony. Tohle neviditelné béčko najednou získá vlastní stylistickou identitu. // Je bizarním způsobem vzrušující vidět 80 minut poměrně utahaného a nudného filmu, aby v závěru chytil druhý dech a zarazil mě zpátky do křesla. Ale spíš, než Pekelné nebe je to Peklo na zemi, který stojí Po kolena v mrtvých kontinuitách. (28.09.2019)