Bony a klid

Neskutečně našlapanej biják. Castingu filmu uděluju jedničku s hvězdičkou, především Pepa Nedorost je jednoznačnej hereckej vekslák. Úplně si představuju jak jde po skončení natáční za Olmerem a říká "nechceš bony, vole". Film díky kameře působí realisticky a díky hudbě má v sobě sex apeal jak hrom. Ani se mě nechce věřit, že Vítek Olmer uměl dřív točit i sex, ať už obraběčku zezadu (záběr na stíny ) nebo klasickou lízačku (sklo + zoom obličeje ženy ) . Dialogy jsou taky jedná velká paráda. Vzpomínám si, že jsem znal jednoho veksláka dělal nám jako dětem výchovnýho poradce na škole v přírodě. Měl úplně stejnou džínovou bundu jako Richard a ten slovník, no ten byl pekelnej, prachy z něj tekly a historek co nám jako dětem vyprávěl sme se nemohly nažrat. Atmosféra filmu je nehynoucí, vždycky si vybavím jak jsem jako fagan v tuzu na míráku dostával švýcraskou čokoládu a možná jsme se viděli u tuzu na pankráci i s kolegou dobytkem. Fakt je úplně buřt, že podstata tohoto filmu je už dávno v hrobečku, pořád funguje naprosto skvěle, hlavně pro ty, kdo ve svým životě na vlastní uši slyšeli "nechceš bony, vole." (27.05.2014)

Klady filmu - gradující atmosféra, která s postupem stopáže jen hořkla, sednoucí herci (vyjma Romana Skamene, který mě prudil svým "Klídek" už od začátku) a poutavý děj. Zápory - repetitivní, dorudavytáčející hudba, Roman Skamene. K tomuhle snímku se těžko staví jasný názor. Dobu jsem nezažil, mám to jen z vyprávění. Ale z toho, co vím, mi přijde že to Olmer dokázal vystihnout v dost pravděpodobném světle. Bůh ví, kolik takových Holců, co chtěli rychlý prachy bylo. Hodně hořká záležitost. (06.02.2022)

Že by ten film byl nějakej zázrak, to teda fakt neni. Ale koukal jsem na to s člověkem, kterej se v 80. letech v tomhle prostředí pohyboval a ten mi k tomu řikal různý historky, jak to tenkrát probíhalo a film měl takhle úplně jinej náboj. Já jsem tuhle dobu zažil pouze jako malej fakan, takže si tak akorát pamatuju, jak jsme v Tuzexu na Pankráci tenkrát chodili čumět na hračky. Jinak jestli nějakej českej film dosáhnul kultovní status, tak rozhodně Bony a klid. Má to neskutečnou atmosféru těch pozdních 80. let a k tomu super muziku od Frankie goes to Hollywood. (28.08.2011)

Legračně polopatický film, který je asi tak zajímavý a nápaditý, jako ty dvě písničky, co v něm hrají pořád a pořád A POŘÁD dokola. Jestli to nechtěně vystihuje svojí dobu, jak se o těchhle nesmyslech z konce osmdesátek a začátku devadesátek říká? To nevím, ale dost o tom pochybuju, na to je Bony a klid až příliš odtržený od nějakého kontextu. (20.05.2014)

Frankie Goes to Czechoslovakia. Značně nevyvážený zážitek, který žongluje povedeně mrazivou atmosféru '80s Prahy, rozpačitou kameru, úděsný hudební střih, nepříliš zvládnutý průběh narace a poměrně záživný konec. Rozhodně stojí za to, mu tu hoďku a půl věnovat. Napravit si posléze náladu něčím jiným ale považuju za nutnost. (05.10.2014)