VOD (1)
Obsahy(1)
Dálava. Dva tisíce osm set padesát dva kilometrů mezi Brnem a Divějevem, mezi Východem a Západem, mezi otcem a synem. Tak daleko, tak blízko. Vít a jeho syn Gríša se před koncem prázdnin vydávají na dlouhou cestu do Ruska. Jen co nastoupí do auta, syn si hned nasazuje sluchátka a otec se noří do vzpomínek. Ani tak ale nemůžou jeden druhému uniknout. Je tu však jedna možnost, která je může opět sblížit – společné pátrání. Jenže co skutečně hledají? Mimořádně intimní dokument Martina Marečka je působivou výpovědí o stavu současné rodiny a analýzou odvěkého vztahu otec a syn. Čistá forma putování tam a zase zpátky jen podtrhuje maximální autentičnost a účinnost dokumentu. (AČFK)
(více)Videa (1)
Recenze (21)
Komorní dokumentární roadmovie o otci a synovi, kteří se vydají na dalekou cestu do Ruska aby navštívili/našli matku a dceru, které z jistých důvodů dlouho neviděli. Během té cesty se pak snaží najít cestu sami k sobě a slepit svůj polorozbitý vztah. Pozorovací styl mi v tomhle případě nijak nevadil, mnohem horší je nicméně to, že zhruba od poloviny je Dálava, střídmé stopáži navzdory, trochu nuda a hlavní dvojice nedokáže natolik strhnout aby to divák vydržel bez koukání na hodinky…60% ()
Drama o otci a synovi dokumentující jejich cestu do Ruska za jejich příbuznou. O to, kam jedou a za kým jedou se ve snímku Martina Marečka vlastně vůbec nezajímáme. Tvůrcům jde o to divákovi nenápadně přiblížit život autistického Ríši a vztah s jeho otcem, kdy je to v některých chvílích neskutečná sranda, v některých jde zase vidět, jaké peklo musí rodič prožívat. Velmi zajímavě a originálně pojatý dokument, který v ČR ještě nemá obdoby. /MFFKV2019/ ()
Vznik Dálavy jsem sledoval asi polovinu produkce, protože jsem se setkával s Martinem Marečkem a dělal s ním "časosběrné" rozhovory o tom, jak postupuje - Měl jsem teda jedinečnou šanci vidět, kolika tvary a fázemi si tenhle film prošel a jak moc je jiný než původní koncept. I to docela zvyšuje můj následný divácky zážitek, když vidím, jak se po dlouhém hledání tvůrci našli. Jako tolik jiných dokumentů sice platí, že je zajímavější se o něm a jeho implikacích bavit a diskutovat, než ho sledovat, ale to nakonec nemusí být nutně výjimka - dokument jako první bod diskuze mi přijde ok. 70 % ()
Jestliže toto byl jediný český dokument přijatý letos na Bartoškův festival do Varů, tak to potom s českým dokumentem nevypadá dobře a nebo se sekcí dokumentu na zmíněném festivalu. Tenhle dokument mi nemohl nic dát, akorát mi sebral 76 minut drahocenného času. Ten obtloustlý mladý nevychovaný Kalvoda mi šel zoufale na nervy. ()
Je to zvláštní trend poslední doby. Čím je filmové dílo vyprázdněnější a odfláknuté, tím je pro mnoho diváků úžasné, neuchopitelné, poetické a artové. Možná by bylo nejlepší, natočit film na záznamovou kameru na předním skle auta. Film pro mě nebyl ani lyrický, a už vůbec ne dokumentární. Možná se to nabízí svou formou. Snaží se jí naplnit už svým střihem, který je buď záměrně, nebo nepochopitelně proti zásadám. Kamera nezkouší žádné zajímavé a výtvarné kompozice. Jen je to na tak artový film krátké, mělo to být tak tříhodinové, aby si všichni, kteří v něm nacházejí ty niterné a hlubokomyslné prožitky, přišli na své. Musím pochválit plakát, který moc pěkný a patří k nejlepším, které vloni vznikly. ()
Galerie (21)
Photo © AČFK
Zajímavosti (1)
- Hlavního hrdinu Víta Kalvodu sledovali autoři dokumentu Martin Mareček a Tomáš Bojar více než pět let. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama