Druhý tah pěšcem

Podle mého názoru se v této kriminálce tluče kombinace V. Olmera a J. Dietla. Olmer byl režisérem, který se občasně snažil o jakési západní uchopení reálií československé kinematografie a tehdejšího žití obecně. Nebrání se ostrým střihům, klipovému pojetí, dnes bychom mohli říct Filip Renč své doby. Oproti tomu síla J. Dietla ležela v dialozích, postupně budované zápletce, v konfliktu a to v úplně jiném tempu. V druhém tahu pěšcem zbyla jen zápletka a pokus o konflikt. Jedno ustoupilo druhému a výsledek je spíše mdlý. Ve své době to však mohl být odvážný film, který se ohání západem a jehož hlavní postavou není bodrý předseda JZD. Škraloup v podobě milého příslušníka kontrarozvědky však pochopitelně zůstává. A jak už řekli mnozí - body za S. Bartošovou... (05.02.2018)

Kterak Olmer táhl pěšcem na e9 a Dietl mu před tím vytáhl baterky z šachových hodin.. Soukupův soundtrack osciluje mezi Tangerine Dream a Kroky Františka Janečka, což je kombinace vskutku bizarní. Přes ten dým pronikající mi obrazovkou až do obývacího pokoje jsem dospěl k závěru, že kdyby pracovníci kontrarozvědky věnovali hledání cizích agentů alespoň polovinu úsilí jako hulení cigaret, hlásí se jim posluhovači vrahů z Wall Streetu raději sami.. (17.08.2016)

50% — Odmyslíme-li si to, že šlo o pátrání kontrarozvědky proti špionům a o pokus ukázat tyto lidi v sympatickém světle, ale vezmeme-li si z toho detektivní rovinu, není to tak špatné. Postup, kdy se vyšetřující z minimálních indicií nakonec dobere až k řešení, mi přišel docela logický. Sice zapracovala náhoda (na filatelistické burze), ale bez ní to někdy opravdu nejde. (15.01.2017)

Krimi, která může vypadat na papíře lépe než kolik prostoru nabízí pro filmový příběh se spádem, souhra herců nepřesáhne televizní formát. Naopak je tu patrný zárodek spolupráce režisér-kameraman-skladatel pro budoucí Bony a klid, hlavně Ota Kopřiva si procvičuje světelné podmínky a jeho rukopis je patrný i v neustálém pohybu kamery. Slabší 3* (02.06.2013)

Je fakt, že některé scény se poněkud vlečou, a třeba "lekačka" s figurínami vložená v závěru působí dnes už vysloveně legračně, ale to byly holt osmdesátky. Atmosféru to má, Soukupův soundtrack je parádní včetně bizardních dobových hitovek (Někdo nám do toho vlez!) a kamera vymazlená. O parníček lepší než obvyklé totalitní kriminálky, Olmer prostě uměl. 55 %. PS: Objeveno až v létě 2016 - a to jsem myslel, že už mě v tomhle žánru nic českého nepřekvapí. (01.08.2016)