The Journey All Around My Head
Režie:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jiří ŠámalHrají:
Ondřej Havelka, Miroslav Macháček, Marta Vančurová, Petr Haničinec, Eva Vidlařová, Michaela Kudláčková, Eugen Jegorov, Jiří Bartoška, Jitka Asterová (více)Obsahy(1)
Do psychiatrického sanatoria Sluneční dvůr nastupuje nový pacient. Je jím středoškolský profesor češtiny Robert Kilian, trpící depresívní neurasteníí, která se u něj projevuje chorobnou nerozhodností. Jeho největší problém momentálně je, že neví, jestli se má oženit se svou dívkou. Brzy se seznamuje s ostatními pacienty, léčebným řádem i zdravotnickým personálem. Ti se zase seznamují s ním a jeho okřídlenou větou Pojďte, budeme na sebe hodní! Za dobu pobytu se u Kiliana vystřídají tři terapeuti, z nichž každý má naprosto odlišné léčebné metody: první je zastáncem terapie zdravým vzduchem a psychodivadla, další se naopak pokouší vzbudit v pacientovi zdravý vztek. Nakonec přichází mladá doktorka Březinová, a ta Roberta neodolatelně přitahuje (oficiální text distributora)
(více)Recenze (49)
Viděl jsem to naposled už dávno, ale vždycky jsme se u toho královsky bavili... asi máme k blázinci v rodině holt blízko...?!? :) **** A letos jsme dali repete... a i když se pod pojmem rodina skrývají věci proměnlivé, tak humor se nám asi drží společný... :) "Pane profesoréééééé!!!" "Haha, to nebyl von! Ale mě byste ten kbelík na hlavu nevysypal!" 😁 ()
Učitel češtiny, dříve se mu říkalo profesor, dneska už jen prezident republiky tenhle titul může udělovat, tak řeší své problémy podivným způsobem. Psycholožka se mu líbí, chce na ni přenést své já, ale ona mu opakuje, že jde jen o přenos... leší verzi mi vypravoval kamarád, který tehdy film neviděl, jen se mu líbil název a říkal mi svou verzi. Tohle je proti té jeho verzi jen běžná slátanina. ()
Robert o svém věku nelhal, skutečně mu bylo třicet, a stejně tak pravdu mluvila doktorka Březinová, i filmový věk Marty Vančurové korespondoval s jejím lidským. Panoptikum města šíleneckého podle Jaroslava Papouška, sestavené z charisma Petra Haničince, hereckého mistrovství Miroslava Macháčka, člověčismu Eugena Jegorova a vlně sympatií vyvolávané pozdějším nezapomentelným ťuňťou Jiřím Oulickým Ondřeje Havelky. ()
Chvílemi se mi sice zdálo, že Cesta je až moc podobná na Dobré holuby (které ovšem Papouškův film předcházel o dva roky), ale budiž. Havelkovi sedne role Roberta jako prdel na hrnec, perfektní Macháček, Jegorov, Vančurová a Nohýnek jen doplňují trefné obsazení. Konec je možná trochu useknutý, ale dá se přijmout. ()
Nikdy nepochopím, jak mohl Miroslav Skála, autor takových přívětivých a optimistických knih jako Cesta kolem mé hlavy nebo Svatební cesta do Jiljí, být v takovém duševní stavu, že ukončil svůj život sebevraždou. Papouškův film je fajn, je dobře obsazený (Macháček, Havelka, Haničinec, Vančurová), ale kniha, jak to tak bývá, je o chloupek lepší. O nedělním deštivém dopoledni se ale klidně dívejte. ()
Reklama