Train de vie
Train de vie
Trenul vieții
Vlak života
Train of Life
Režie:
Radu MihăileanuScénář:
Radu MihăileanuHudba:
Goran BregovičHrají:
Lionel Abelanski, Rufus, Michel Muller, Agathe de La Fontaine, Luminița Gheorghiu, Marie-José Nat, Gad Elmaleh, Răzvan Vasilescu, Constantin Drăgănescu (více)Obsahy(2)
Po tom, čo dedinský blázon Šlomo varuje obyvateľov malého židovského štetla pre hrozbou deportácie, rozhodnú sa jeho obyvatelia konať. Možnosti na záchranu prakticky nejestvujú a tak im neostáva nič iné, len uskutočniť šialený nápad - vypraviť vlastný deportačný vlak, prekročiť sovietsku hranicu a pokračovať ďalej do Palestíny. Niektorí sú nútení obliecť si nemecké uniformy, aby mohli "deportovať" svojich susedov i seba do bezpečia. Cesta spočiatku ubieha bez problémov, hoci sa začínajú objavovať prvé spory medzi "dozorcami" a ich "väzňami". Sovietske hranice sa blížia, jedného dňa však ich plány skríži neočakávaná prekážka...Atmosféru mnohými cenami ovenčeného filmu dotvára hudba Gorana Bregoviča. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (56)
"Humor je jediný důstojný způsob, jak být smutný." Tato slova Miloše Kopeckého mě napadají v souvislosti s tím, jak se Radu Mihaileanu, svým jedinečným a velmi působivým způsobem, vyrovnal s největší hrůzou v dějinách lidstva. Ukázal, že humor a nadsázka mohou být tou největší zbraní, jak se důstojně vyrovnat i se stigmatem holokaustu. Krásný film. ()
Vlak života mi pripravil fakt milé prekvapenie, keďže som čakal, že to bude skôr dráma s minimom komediálnych prvkov, ale bolo to presne naopak - bola to v prvom rade vydarená komédia, zasadená do ťažkej doby a s veľkým odkazom. A scéna stretnutia s cigánmi je nezabudnuteľná.Tento vynikajúci film môžem len a len odporúčať! ()
Namet zajimavy. Skoda, ze vesmes vsechny vtipne momenty jsou pouze v konfrontaci se skutecnymi Nemci. Deni ve vlaku neni nicim zvlastni a postupem casu zacina nudit. Za zminku urcite stoji postava blazna a hudba Gorana Bregovice. Spatny film to neni, jsem ale presvedceny, ze se z tohoto originalniho nametu dalo vytezit vice... ()
První část odehrávající ve štatlu, kdy si naši milí Židé snaží zachránit svůj život před deportací do lágru bláznivým nápadem zorganizovat vlastní deportaci a utéci tak, pod přísnou kontrolou svých sousedů převlečených za nacisty do Palestiny, je svěží, vtipná a těžko ji lze něco vytknout. Druhá část, odehrávající se ve vlaku, je naopak toporná, nudná a plná bezradnosti svých tvůrců. Mihaileanu bere za vděk kýmkoli a čímkoli, jen aby se film posunul o kousek dál. Vtipy najednou nejsou vůbec vtipné, ti blbí Němci jsou ještě blbější než v jiných válečných filmech a zcela zbytečné epizody s partizány, či romským taky falešným transportem ... Snad konec, kdy Šlomo dovypráví svůj příběhza ostnatým drátem koncentračního tábora, mě vytrhl z určité letargie z tohoto filmu. A srovnávat Vlak života s Benigniho "La Vita e Bella"? Ale jděte :) To můžeme srovnávat Třicet případů majora Zemana s Easy Rider, protože tam taky nějaký chlapi jezdí na motorkách. ()
Autoři filmu reflektují svět štetlů východního židovstva (včetně vypravěče - kdo zná klasickou jidiš literaru, tak ví, která bije), nacismus i komunismus (tak svůdný pro mnohé mladé obyvatele tradičních štetlů) s takovým nadhledem (a přitom s vystiženou podstatou). Legrační je uvedení autora hudby - Bregovič je tu spíše a hlavně aranžérem (je snad třeba se za tuto činnost stydět? jJ přeci tvůrčí dost), nikoliv však skladatelem klasických lidových klezmerových (např. Joške joške, která zní při malebné evokaci tradičního ševcovského řemesla, typického zaměstnání řady polských a ukrajinských Židů) melodií (v konci filmu i cikánských - podstata vystižení židovské a cikánské hudby a rozdílu v přístupu jejich hráčů je vystižena dokonale). ()
Reklama