Léto s Monikou

Zopár poznámok, ostatné je v komentoch a v článku Aleny Prokopovej na DVD z Lacných kníh. 1.Dokumentárne zábery prístavu, vodnej hladiny, mostov a okolitej krajiny pripomínajú úvod filmu Manoela de Oliveiru Douro riečna drina (1931). 2. Moniku nazývajú vo filme bacuľkou, hoci ňou nebola (možno v porovnaní s dobovým štandardom áno, ale vo filme niet veľmi s kým porovnávať) 3. Zarazená tvár otca pri prvom pohľade na vlastné dieťa ako osobné prekuknutie prchavosti silnej lásky a zároveň predtucha, že zodpovednosť o potomka bude vážnou trhlinou manželstva. 4. Monika síce bola nevycválaná, ale mám pre jej správanie pochopenie. Vyrastala vo veľkej rodine tiesniacej sa na malom priestore, s otcom veselým opilcom, občas násilnícko sa sebaľutujúcim. Pretlak emócií prispel k nedefinovateľnej nespokojnosti, ktorá potrebovala nejako vybúriť. O nápadníkov a milencov núdzu nemala, veľká láska k dobrému chlapcovi zaimponovala, ale na rodičovskú zodpovednosť bola ešte táto osemnástka primladá. 5. Úplne mimo, ale súvisí s predchádzajúcou vetou: Ženy, ktoré si zamladi dostatočne užili, sú často neskôr veľmi dobrými matkami, nefrustrovanými neukojenými pudmi, neverou a utekaním z domu. Pretože majú nažité tak, že starostlivosť o bábätko je pre nich vykúpením, ku ktorému pristupujú s plnou vážnosťou. (31.07.2008)

Tak tohle byl ve své době film ceněný samotným Jeanem-Lucem Godardem (težko říct, jak to viděl jako maoista v 70. letech a později). Překvapivě se ale Létu s Monikou podobá jeho Bláznivý Petříček. Mě osobně film připomněl, že zřejmě i Ingmar Bergman musel být kdysi mladý a neřešil jen otázky víry, smrti a lidské komunikace. I když i tenhle film končí dost pesimisticky a tíživě. Krásné léto, které spolu prožije mladý milenecký pár, skončí deziluzí z návratu do tvrdé reality každodenního dobývání si skromného živobytí. (23.04.2007)

Godard vybehol z kina a kričal: "Bergman stvoril ženu!" Táto situácia sa ešte bude asi v histórii viackrát opakovať. Rozmrzelá, náladová, pokušiteľská a živelná Harriet Andersson ako "oplácaná" Monika uhranie svojim zjavom ešte nejedného cinefila. Leto s Monikou je jedno z najvhodnejších zasvätení nielen do mystéria ženy, ale aj do mystéria Laterny Magiky ako nám ju servíruje Ingmar. Tu sa Bergman ukazuje vo svojej plnej sile. Vidieť raz toto dielo v mihotajúcom sa svetle 35mm premietačky je môj sen. Impresívne zábery mesta na úvod. Vnútrozáberová montáž. Takmer sa dodržuje pravidlo, čo obraz to jeden záber. Keď strihnú detail na tvár, tak je to silný a presne určený emočný zásah. Geniálna práca so svetlom. Keď prvýkrát na scénu vojde Harryho otec, je nasvietený odzadu a v celom obraze mu ani raz neuzrieme tvár. Sugestívne natočená bitka s Lellem. Erotická scéna s Monikou. Ja vybieham z obývačky a kričím: "Bergman stvoril ženu!" (24.05.2012)

V Létě s Monikou pojímá Bergman moderní ženství pesimisticky. Jakkoliv se dívka Monika zpočátku staví do protikladu k městu, je stejně jako ono nezdravě poživačná, egoistická a ničící (a zdánlivý kontrast je jen výrazem stabilní nespokojenosti s dosaženým stavem). Její mládí, přimykající se v zachycované fázi k přírodě (a koneckonců i k přirozenosti) jen zkusmo, z nutkání vstřebávat nové požitky, je zrádnou maskou vnitřní tmy, prorážející „břehy těla“ prostřednictvím jazyka, gest a pohledů. V izolaci od kultury (nikoliv od civilizace) se z propasti její duše drápe na svobodu ukrývané zvíře. Po návratu do města se z domnělé vlčice stává kukačka a proměna ve zrůdu je dokonána. Zdánlivě tezovitý příběh je prohlubován symbolizujícími obrazy zachycujícími hlavní postavy v různých prostředích: napětí mezi ostrovem a městem je díky tomu povýšeno na svár volnosti a nesvobody, které se ale v kritických okamžicích prostupují: ostrov svobody se stává vězením hladu, nespokojenosti a pochyb, v porobujícím odcizeném městě se objevují lidé, kteří dokážou pomoci (chlapcova teta) a kteří jsou schopni nefalšované vroucí emoce (chlapcovi spolupracovníci při návratu ze služební cesty). (13.04.2009)

Sympatický snímek, který je nejsilnější v první polovině, pak již ničím nepřekvapuje a stává se trochu úmorným. Hlavní představitelka se výborně hodí pro nesympatickou postavy, která si však zaslouží pochopení, jakkoli je její konečný čin je odsouzeníhodný. Výborné je sepjetí dvojice s přírodním prostředím ostrova a zálivů, kdy vyniká až animální přirozenost, která však nemůže mít v nastolených podmínkách věčného trvání. (01.03.2010)