Zakliate pierko
Režie:
Zdeněk TroškaKamera:
David PloyharHudba:
Miloš KrkoškaHrají:
Anastasia Chocholatá, Sara Sandeva, Lukáš Pavlásek, Šárka Krausová, Lucie Polišenská, Marek Lambora, Václav Svoboda, Martin Stránský, Dana Syslová (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Aninka žije na statku se dvěma nafoukanými sestrami, kterým musí sloužit. Jednoho dne najde pírko, jehož pomocí si přivolá prince Vítka, zakletého do ptačí podoby. Když zlé sestry zjistí, že se Aninka schází s pohledným mladíkem, pírko jí vezmou, zničí a Vítek zmizí. Jedinou možností, jak zlomit prokletí, je, že ho Aninka najde kdesi ve světě. A tak se dívka vydává na cestu za záchranou svého milého. Jejím průvodcem se stává vodník, jehož na počátku putování zachrání před zlým sedlákem. Společně prožijí řadu dobrodružství i legrace. A přestože vodnická kouzla dokáží Anince pomoci, jak k uzdravení nemocných, tak na obranu proti loupežníkům, k záchraně Vítka bude potřeba především pravá láska. (Cinemart)
(více)Videa (3)
Recenze (135)
Sranda, když Troška vykrádá sám sebe. To figurkaření v pohádkách totiž od Jasněnky nezměnil, snad v každé musí být dvě žvatlající kravky roztomile záporné. Tady toho hodně stojí a padá na komičnosti a bezprostřednosti Lukáše Pavláska. Jemu lze odpustit i výrazivo, které prostě do pohádek nepatří, nebo je alespoň na hraně. Co Troškovi nelze upřít, je výběr herců. Anastasii už jsem chválil dříve (no tvl taková kočka se jen tak nevidí), Sara je i v malé roli sexy jako blázen. Pro menší role překvapivě došli výrazní herci, nebo zkrátka nikoho známějšího neobsadil, trochu škoda. Co se ale současné pohádce zoufale nedostává, je nápad. Tenhle pel mel od Rumburaka, Sněhurku, Jeníčka a Mařenku (jasně, ten je tu trochu z hecu jako parodie) a kdoví co ještě, nemá to patu ani hlavu a bezradný scénář si pak musí pomáhat živou vodou. Lepší ústřední nápad, aspoň trošku! Petr Urban byl předabovaný? Znělo to totiž hrozně! ()
Troškovy pohádky mají neustále klesající kvalitu, jakoby už sám režisér neměl nápady. Došlu mu náměty, scénáře a především dobří herci. Kde jsou ty časy Jasněnky, Elišky ze mlejna... Zakleté pírko je směsicí nejrůzdnějších Troškových pohádek. Zakletý princ mi připomíná Davida Gránského z Čertovin, Aninka zdánlivě se podobá Elišce ze mlejna, ale opravdu jen znánlivě. A ty dvě protivné sestry mi zase připomínají Popelčinu nevlastní sestru. Opět tu nechybí šišlavej vodník, který je už úplný retard. Děj je tedy takový zmatlaný, nezajímavý, no prostě o ničem. Jediné, co si Troška stále drží na vysoké úrovni, jsou barvy. Ta pohádka je fakt dosyta barevná, má nádherné exteriéry i interiéry, ale to je bohužel tak vše. [1423. hodnocení, 105. komentář, 44%] ()
Velmi chatrně vystavěná pohádka, jejíž "příběh" by v knižní podobě zabral cca 2 stránky, a proto ho museli tvůrci vycpat spoustou nepotřebné vaty, aby dosáhli na celovečerní stopáž. Děj nemá absolutně žádný drive, většinu času se především hlavní postavy pouze motají po lese (a občas si u toho falešně zpívají písničky), což byla i pro naše nejmenší až terminální nuda. Ze spánku občas vytrhe nějaká bizarní scénka, jako třeba když hrdinové po cestě narazí na inteligentní kachnu, která náhodou sedí opodál a poradí jim správnou cestu. Vůbec všechno se ve filmu děje tak nějak náhodně, nepřirozeně, bez jakékoli daramatické výstavby - hrdinka neprojde žádným vývojem, nemá žádné zvláštní schopnosti, nic v podstatě neumí, všechny překážky překoná tak, že jí poradí vodník. Ten je v podání Lukáše Pavláska poměrně trapným generátorem lacinného humoru, ale aspoň neječí, nepiští a nešišlá, což je na Zdeňka Trošku překvapivě civilní pojetí postavy. Projev všech herců je na úrovni ochotnické divadelní besídky, ale aspoň ty panoramatické záběry rozkvetlých luk jsou nasnímané hezky; proto tu jednu hvězdičku dám. ()
Zatím jsem měla problém pouze s jednou Troškovou pohádkou, a to s "Čertovou nevěstou", která obsahovala jak výrazy nevhodné pro děti, tak i neuvěřitelně primtivní řešení pekelných úkolů. Nový Troškův film naštěstí nevypráví o žádných čertech a vrací se k prostředkům, které fungovaly už u "Princezny ze mlejna" - malebná jihočeská krajina plná sluníčka a zeleně, sympatická neokoukaná tvář v hlavní roli. Z hlediska technického zpracování a výpravy nemůžu nic vytknout (kostýmy šlechticů má Troška vždycky vymazlené), herci možná malinko přehrávají, ale v tomto žánru se to dá odpustit. Zdaleka největším překvapením byl pro mě ale Lukáš Pavlásek v roli hastrmana, jeho výkon byl mile civilní a rozhodně ne tak "tydýtovský", jak jsem se obávala. Pohádku bych klidně o 15 minut zkrátila (přišli bychom pouze o zbytečný zpěv a poskakování po polích) a vytknout musím závěrečné zúčtování se zlem. Tohle Troškovi obecně moc nejde, a jeho uspěchané řešení způsobí mezi diváky spíše salvy smíchu. Pozitiva nakonec ale převládají a pohádku si v televizi klidně pustím ještě jednou. ()
Galerie (55)
Zajímavosti (11)
- Natáčelo se od 21. května do konce června 2019 ve skanzenu v Přerově nad Labem, ve Veltrusích, Manětíně nebo na Helfenburku u Bavorov. [Zdroj: iDnes.cz] (rakovnik)
- Premiérové televizní uvedení pohádky Zakleté pírko, které si Prima připravila ke svým 28. narozeninám, se stalo s více než milionem diváků nejsledovanějším pořadem nedělního večera i celého dne. (rublik05)
- Režisér Zdeněk Troška prohlásil, že se při psaní scénaře s Marekem Kališem inspiroval knížkou „Krása nesmírná“. Jedná se o soubor ruských pohádek, konkrétně pohádkou „Peříčko Finista Jasného sokola“. (Duoscop)
Panu Troškovi nelze upřít snaha dělat pěkné pohádky. Takže točí krásných krajinách jižních Čech, pomáhá si solidními kulisami, pěknými kostýmy a dekoracemi. Nakonec jeho Princezna ze mlejna je dosud nepřekonaná, ale po příšerných Z pekla štěstí přišli pěkné pohádky jako Nejkrásnější hádanka, Čertova nevěsta či Čertoviny. Trojice docela hezkých pohádek na které se rád podívám. Ale všechno jednou omrzí. Zde máme opět slátaninu více pohádek, která dohromady působí trochu umělohmotně, takže ve výsledku poslouží, ale pořád to jaksi není ono. Aninka žije na statku a totálně si nechává s.át na hlavu, přesto však s úsměvem, dobrou náladou a neustále obhajující své ségry (to už tu bylo - Z pekla štěstí). Pak, nevím proč, líbá pírko a z něj se vyloupne zakletý princ. Jejich rychlá zamilovanost má buď svědčit o posunu doby, dneska jsou ty mladý holky taky rychle zamilované a na prvním rande skáčou do postelí, nebo jde čistě o pokus ušetřit nějakou tu minutku a prachy s tím. Což je zrovna škoda, protože ty důležité věci jsou uspěchané, ale cestování od místa k místu je naopak roztahané. Postavy se vůbec chovají zvláště. Kupříkladu vodník si klidně mohl zablbnout víc, ale mě osobně udivuje, kterak vyslechne celý plán čarodějnic, Anince však sdělí své podezření a pak si za nic na světě nemůže vzpomenout, kde tu Ebénii už viděl. Hlavně díky Lukáši Pavláskovi se do pohádky dostává i nějaký humor, což musí být přece Troškova doména jako režiséra komedií. I toho je ale jako šafránu. A princ a jeho poddaní také nejspíš neuvažují. Nejprve na konci sdělují princi, že "není nikde k nalezení a hledali úplně všude", pak ovšem princ řekne, že "Aninku musí najít". A vojáci se zeptají: "Koho?" Takže, koho to vlastně hledali? Předtím ovšem ještě dvojice putuje a putuje. Zastaví se u čarodějnice, která se brzy dozvídá, co je Aninka zač, ale ani se nepokusí ji začarovat, klidně ji pouští dál přesto, že na konci se její smrt pokouší téměř úspěšně. A právě odekletí prince Jaromíra je trochu nepochopitelnou odbočkou, která do děje ani nedává smysl. Pokud Ebénie chtěla Jaromíra i Vítka a oba po odmítnutí zaklela, proč si nakonec přeci jen zvolila Vítka? Ostatně, na to se ptám i já, proč Marek Lambora - mnohem charismatičtější, divácky i dámsky oblíbenější nedostal větší roli jako Vítka a Petr Urban nehrál spíše epizodní postavu? Stejně nepochopitelná je zápletka s loupežníky. Motiv, že dívka výměnou za dárek čarodějce stráví se zakletým princem nějaký čas ve snaze ho odeklít, jsem už viděl v řadě pohádek a není ničím originálním. O dost víc bych ocenil spíše plnění tří úkolů, kde by s humorem sobě vlastním vypomohl vodník a klidně by se to mohlo časově vyměnit za anabázi s princem Jaromírem a již zmíněnými loupežníky. Od Aninky navíc nelze čekat víc než krásný úsměv, čímž si diváka získá, stejně jako milou a jemnou povahou, ale též odvahu a naivitu. Inteligence moc nepobrala, když by srdce klidně vrátila čarodějnici. To je trochu škoda. Máme dvacáté první století a dnes se od odvážných žen v příbězích čeká, že budou taky trochu samostatně uvažovat a nejen slepě dělat, co jim kdo řekne. O to horší pak je, že to nefunguje ani v protikladu. Princ svou odvahu nemá jak projevit a jeho jediným uměním je, že správně v pravý čas nastaví meč. Konec je pak nepochopitelně ušmiknutý. Žádná svatba nebo delší úsek štěstí. Aninka se probouzí, titulky. Jak jsem psal úvodem, snaha dělat dobrou pohádku, hezkou pohádku tu je. Ale jen s krásným prostředím, docela slušnou hudbou a kvalitními dekoracemi si dnes už nelze vystačit. Příběh potřebuje i slušnou zápletku nabitou napětím. Průměrné triky pohádce také nepomohli. () (méně) (více)