Nájemník

Roman Polanski zde předvedl, že umí nejenom skvěle režírovat, ale i herecky na svých bedrech utáhne celý film. Nájemník je ukázkovým příkladem psychologického thrilleru s hororovými prvky a honosí se opravdu pořádnou paranoidní atmosférou. Ne že bych při sledování strachy nedýchal, ale rozhodně jsem se nenudil. 85% (30.06.2008)

Psychologický thriller od Romana Polanskeho. To znamená rovnako pôsobivý ako tradičné americké žárovky, ale bez ich osvedčených postupov. Je osviežujúce vidieť občas film, v ktorom tvorca dosiahne rovnakého efektu tak svojským, režijne precíteným spôsobom. Hovorí sa tomu filmárske umenie. O to väčšie, keď tvorca stojí za i pred kamerou. (13.08.2009)

Ufff, ťažko komentovať. Isté je, že ide o vynikajúci thriller s hororovými prvkami. Majstrovské stvárnenie paranoidnej schizofrénie na filmovom plátne, kedy sa hlavný hrdina postupne mení na niekoho iného, teda on si to aspoň myslí. Začiatok je pomerne vlažný, ale dá sa to chápať vzhľadom na podstatu príbehu a charakteru hlavnej postavy. Film postupne naberá na atmosfére a čím ďalej tým viac vnára sondu do mysle paranoika, máme možnosť sledovať duševnú premenu od relatívne seriózneho človeka až na samé dno. Aj keď v závere všetko pekne graduje a dosahuje vrchol, niečo mi tu nesedí. Ten výkrik už sa mi zdal navyše, alebo ak nie, mohol to režisér ešte rozpracovať. Takto je to až príliš viacvýznamové a dá sa to vysvetľovať na veľa spôsobov. Inak maximálna spokojnosť a Nájomníka s čistým svedomím môžem len odporučiť, čas strávený pri tomto snímku oľutuje iba málokto. 85/100 (15.07.2014)

Nájomník od Polanského je prvotriedny thriller, spracovaný s množstvom napätia. Každý detail sa zdá byť súčasťou nejakého dôvodu, aj keď dej nám dáva zmysel len zriedkavo, strach z neistoty výborne dokresľuje celkovú pointu príbehu. Úžašne napätý, intenzívny klaustrofobický film, sa pomaly stupňuje a vytvára nám tak psychický teror z niečoho strašného. Polanskeho najvýznamnejší film a veľmi pôsobivý, ktorý si zaslúži veľký obdiv. (30.05.2010)

Polanski po Hnusu a Rosemary potřetí variuje téma „člověk propadající šílenství v nepřátelsky naladěném bytě“. I při své notné úchylnosti mi tato variace, očividně ovlivněná Kafkou, přišla nejsrozumitelnější. S typickým režisérovým cynismem demonstruje kontinuální deptání jedince společností, která v rámci určitých zvrácených pravidel nepřipouští žádné odchylky. Trelkovsky (absence křestního jména tohoto polského imigranta zdůrazňuje autobiografickou rovinu díla) si příliš pozdě uvědomuje, kam ho přivede bezvýhradný konformismus. On si možná přivykne prostředí, ale prostředí nikdy nepřivykne jemu. Stejně jako Rosemary lze i Nájemníka pohodlně číst vícero způsoby, aniž by nám bylo poskytnuto vodítko, kteréže čtení je správné (kam zmizely ty odpadky?). Ať kterékoliv, k dobré náladě nepomůže. Kýbly negativismu je poskvrněn celý film, nejvíce absurdní závěr s dvojitou poctou Oknu do dvora. Hitchcock holt nebyl jediný, kdo rád přeháněl. 80% Zajímavé komentáře: genetique, mm13 , jatamansi (11.07.2009)