Poslední císař

Čínska história ma vždy zaujímala. Mám rád historické filmy, no musia byť byť divákovi podané podané nejakým zaujímavým spôsobom. V Poslednom cisárovi sa film strhol do nudnej prednášky plnej faktov. Samozrejme chápem, že sa film snažil poukázať na fakt, že celkovo život čínskych cisárov bol jednotvárny, nudný a stereotypný. Vtáčik v zlatej klietke. Film je síce zasadený do dosť búrlivej doby, no ani to nepomohlo zvýšiť jeho spád a nejakým spôsobom navodiť akciu. No aby som nekrivdil s pár výnimkami sa mu to podarilo. Produkcia jednoznačne stavila na kostými, interiéry, či mystickosť Zakázaného mesta, avšak po úvodnom úchvate a postupnom si zvyknutí na vśetky tieto okázalosti a pompéznosti sa snímok dostal do už spomínanej jednotvárnosti. Od 9 oskarového filmu čakal čosi viac. (24.01.2011)

Zdlouhavá rozprava o životě císaře, který neměl zrovna na růžích ustláno. Rozprava, která se soustředí hlavně na jeho soukromí a změny politické situace v Číně, které jeho život ovlivnily, jsou zde spíš v pozadí. Film ukazuje císaře v několika různých a poměrně dost neobvyklých životních rolích, nejzajímavější na celém filmu jsou ale prostřihy do vězení, kde je vyslýchán. Dvou a půl hodinová Oscarová nuda. (30.06.2013)

Ohromující výprava - impozantní exteriéry i interiéry jsou naprosto nezbytnou kulisou pro věrohodné a zároveň trochu deprimující epické ztvárnění pohnutého života posledního císaře. Žil v neklidné době převratných událostí, které zásadně proměnily tvář celého světa. Nezvolil si svou cestu - od útlého věku byl vychováván jako všemocný vládce, ve skutečnosti nebyl pánem své země … ani vlastního osudu. (29.10.2010)

„Ako to funguje?“ – „Hlavu hore a pozerať sa pred seba. Tak, ako v živote.“ Fascinuje ma ten stret. Nie ani tak stret kultúr (škótsky učiteľ vs. čínska monarchia), ako skôr stret dôb. Starej, do seba uzavretej, prehnane dôstojnej, absolútne nevizionárskej, odsúdenej na úpadok, zabudnutie a prepadnutie do hlbín dejepisu. Doby polozabudnutej, mystickej s nádychom mysteriózna, tradičnej, starodávnej, prastarej a konzervatívnej, ale tiež úžasnej, krásnej, nezabudnuteľnej a fenomenálnej, v ktorej by som chcel aspoň 24 hodín žiť. A proti nej doby novej, dravej, surovej, chladnej, drsnej, beštiálnej, nič a nikoho akoby si nevážiacej, modernej, pokrokovej. A cvrčok na konci, wow. A vôbec celý koniec. A vlastne všetko, vrátane bicykla. Monumentálny, dve a pol hodiny trvajúci kolos, oproti ktorému relatívne náročný Malý Budha (ehm od rovnakého režiséra) pôsobí ako Crn-Crn v porovnaní so Sopránovcami. Pre niektorých divákov to určite bude strašná, neskutočná nuda. Ja sám mám radšej „menej náročné“ filmy, ktoré rýchlo odsýpajú. Niekedy pre mňa ale nie je nič lepšie, než si dať takýto (veľko?)film. A Posledného cisára som si poriadne užil. Je to krásne pomalý, vypiplaný, vizuálne ohromujúci, ponurý, prepracovaný, intenzívny, náročný, ambiciózny a pritom vlastne „normálny“ (nie je tam nič, čomu by sa nedalo rozumieť) film. (30.03.2018)

Suchá politická fakta a formální okázalost na úkor emocionálnosti příběhu. Přesně tak, jak jsem čekal. Některé části filmu jsou nepopiratelně dojemné ( především ten závěr ), ale celkově nemůžu říci, že by mě tenhle film chytl za srdce. Přesně tak, jak jsem čekal - 70%. V Indočíně se s podobným problémem vypořádali tvůrci lépe. Navíc příšerný televizní ořez mě otravoval po celý film. (02.03.2005)