Bratři

Když jsem si čítal o osudech Mašínů a jejich skupiny a říkal si, že to prostě není možný, to by byl hollywoodský biják... tak se dočkali, byť trochu provinčnějšího provedení, kdy film prakticky ničím nepřekvapí. Přesto umí být dost napínavý a emoční, protože látka z principu taková je. Ale čert vem formu, tenhle film bude posuzován a často odsuzován z ideologického hlediska. (08.11.2023)

Josef a Ctirad Mašínovi jsou bratři, kteří se na začátku 50. let rozhodli bojovat proti komunistické diktatuře trochu jinak než brbláním v hospodě. Založili odbojovou skupinu a rozhodli se prostřílet si cestu na Západ. Jsou to hrdinové, nebo vrazi? Na tuto otázku Mašínův film neodpovídá. Je natočen velmi zručně, řemeslně ani po stránce výpravy mu nelze nic vytknout. Horší je to ale se scénářem. Během více než dvouhodinové stopáže se totiž o motivacích a psychologii titulních postav nedozvíte skoro nic. Ani Oskar Hes, ani Jan Nedbal (oba bezesporu velké talenty mladé herecké generace) nemají bohužel co hrát, protože mladší Josef i starší Ctirad jsou vykresleni velmi ploše, po svých prvních vraždách nemají žádné výčitky, o ničem nepochybují a je jim úplně jedno, co se stane s jejich mladší sestrou i nemocnou matkou (vynikající Tatiana Dyková, které přeji minimálně nominaci za ženský výkon ve vedlejší roli). Závěrečná třetina (útěk přes východní Německo) nabízí na české poměry povedené napětí a akci, po projekci mi ale stejně zůstalo v hlavě jediné: další standardní a ničím nevybočující důkaz o tom, že komunisté byli zlí. Na Oscary bych to neposlala ani náhodou, letos se u nás povedlo tolik jiných filmů (včetně Mašínových Němých tajemství). (17.11.2023)

Diagnóza: Jaroslav Sedláček. BRATŘI jsou film, u kterého jsem si necelou hodinu a půl stopáže říkal, že to musel dramaturgovat Jaroslav Sedláček, protože jeho jméno vídám v titulcích k dramaticky značně nefunkčním, rozpadlým, leda s ohledem na navracející se motivy a zastřešující téma jakž-takž jednotným počinům. K mému nepřekvapení jsem Sedláčkovo jméno nalezl v závěrečných titulcích - a předtím jsem byl překvapen zhruba pět a třicet minut trvající útěkovou částí, která sice užívá nejomšelejší postupy thrillerů a survivalů (snímků o přežití), ale i díky subjektivizačním postupům a dynamizaci dvou linií vyprávění to začíná být působivé._____ Předchozí necelá hodina a půl je ale z kategorie "lepší než WILSONOV", ale píšu to vlastně jenom proto, ať jsem aspoň trochu pozitivní. Mohl by někdo Sedláčkovi nebo Epsteinovi říct, že provázání zhruba čtvrthodinových bloků prostřednictvím významotvorných rekvizit (dopis, piano) je hezká snaha o ve výsledku banální a dost didaktické sdělení, ale film by potřeboval psychologicky definované, nějak se vyvíjející postavy v uvěřitelném světě příběhu? Přístup seřazení faktických údajů s nějakým dramatickým potenciálem, kdy je vše bez jakéhokoliv citu nasázeno za sebou, je ve výsledku divácky otupující, pokud se teda někdo tomu patosu nechce začít smát. Navzdory nulové ambivalenci (vraždy jsou buď v elipsách, nebo okamžitě smáznuty s "buď on, nebo my") kauzální řetězec pro kohokoliv neorientujícího se v dané dějinné události vyznívá "sebrali nám byt a brácha nemohl udělat maturitu, tak jsme si nakradli, zabili pár lidí, kteří byli v cestě, a pak jsme se vyhnuli spravedlnosti útěkem přes hranice, lol, vy nuly". Antagonistické postavy jsou chodící klišé, paralelismy mezi nacismem a komunismem jsou jak z učebnice pro začínající scenáristy, jak překonat autorský blok, než to někdo soudný přepíše, a vytváření kontrastů v mizanscéně prostřednictvím komunistických hesel a vůbec reprezentace dějin je z kategorie "reklama užívající estetiky ošklivosti"._____ Vidět tohle den poté, co jsem si zopakoval Scorseseho mistrovský žalozpěv o tom, jak média opomíjí určité skupiny obyvatel, je o to bolestnější. (08.11.2023)

Škoda, že biografický film o bratrech Mašínech nenatočil kdysi už Miloš Forman podle vynikající předlohy a scénáře Jana Nováka, jak to prý bylo plánované a domluvené. Tenhle snímek Tomáše Mašína rozhodně není špatný, ale pořád je to jen provinční český film, světový potenciál příběhu bratrů Mašínů bohužel neměl šanci naplnit (a to především vinou - podivně nedramatického - scénáře...a na Oskarech tím pádem podle mého také nemá šanci). Každopádně konečně byl alespoň takhle splacen filmový dluh hrdinům protikomunistického odboje. Teď ještě to státní vyznamenání... PS: Josef Mašín Bratry zhodnotil jako pěkný film, který ovšem není o nich… (05.11.2023)

Po technické stránce řemeslně kvalitní film, který si své podporovatele i odpůrce našel dávno před premiérou a i po ní bude diváky rozdělovat. Tomáš Mašín natočil výpověď napříč generacemi, která se vyhne možným diskuzím i obhajobám, vyhne se komplikovaným debatám na téma, zda jde o film o národních hrdinech nebo o vrazích. V několika momentech intenzivní záležitost, v jistých momentech je příliš zajímavé téma, které vede dodnes k debatám o státním vyznamenání, možná až příliš bagatelizované. Mašín přitom rozhodně nemusel hned natočit nový Rašómon nebo Poslední souboj, jeho řemeslná schopnost je pořád dostatečně silná a akční pasáže jsou správně intenzivní. Rozhodně dobře odvedená práce, Marek Epstein skutečně patří mezi nejlepší české scenáristy i v momentech, kdy mu několik faktorů hází klacky pod nohy… (26.10.2023)