Na tenkém ledě

Když jsem zjistil, že Netflix připravuje sportovní seriál, tak jsem věděl, že se na něj dřív nebo později podívám. Tak nějak jsem čekal, že to bude další z řady sportovních počinů, který správně nadávkuje všechna ta klišé a bude dobře bavit, i když nepřinese nic objevného. Ale pletl jsem se, začal jsem kvůli sportu, ale zůstal kvůli tomu okolo. Krasobruslení není zrovna můj sport, ale myslím, že ho zvládli ukázat skvěle a zajímavě. Slabší to bylo s lyžováním, ale o to tam vlastně nešlo a spíš se o něm jen mluvilo. Sportovní linka byla vlastně vcelku předvídatelná, ale ani to nevadí, protože je to vynahrazeno dostatečně zajímavým příběhem postav. Postavy jako Kat a Carol jsem ještě asi jinde neviděl. Já toho moc o bipolární poruše nevím, takže nedokážu říct, jak moc dobře je to tady zobrazeno. Ale díky tomu mi to rozhodně dalo víc než jsem čekal. Problémy s duševním zdravím jsou určitě něco, co si zaslouží větší pozornost. A jako bonus mě bavilo se sledovat Kayu Scodelario, která si po Effy ze Skins připisuje další zajímavou postavu. (05.01.2020)

Takhle to dopadá, když si na Netflixu pustíte seriál v den vydání... Netušil jsem do čeho jdu a nakonec jsem i přeskočil díly 5 a 6, abychom seriál dokončili co nejdřív (mimochodem to vůbec ničemu nevadilo)... Nějak nemůžu věřit tomu, že by Marcus mohl v tolika letech jako amatér vůbec myslet na Olynpiádu, tady se z něj ale dělá velká hvězda (která ještě na exhibici jela dost mizerně)... Případné další série určitě beze mě... Tohle bylo straaaaašně dlouhé a nepřineslo to vlastně vůbec nic nového... (02.01.2020)

První díly vypadaly slibně, na krasobruslení se hezky dívá. Ale nakonec to vůbec o sportu nebylo a z děje se stala nastavovaná kaše plná slz, hysterických výkřiků a oduševnělých poselství. Přibývalo postav, které nikoho nezajímají a bipolární poruchou v seriálu včetně hrdinky trpěl snad každý. Nespočetněkrát v seriálu zazní "I'm sorry for that" a nebo "can we talk", repetitivnost a předvídatelnost situací je nesnesitelná. Přitom by se zápletka krásně vešla do jednoho filmu. Sportovní kariéra, stresy v rodině, zdravotní problémy, cesta Black Swan k vysněnému Kenovi. (21.02.2021)

Po prvych 4 hodinach vkuse: Moje nove guilty pleasure. Vsetci herci sa na svoje postavy hodia, Jenn tej drame obklopujucej hlavne sestry dodava zabavnu iskru a zvlast predstavitel Justina je ako zalubeny rich-manwhore-goodguy-actinglikeadick nieco co mi zda sa na obrazovke chybalo. Malokde sa o to tvorcovia snazia a este menej kde taku postavu spravne vybalancuju, ze nie je prilis na cezdrzku. Akykolvek happyend, ci uz vztahovy alebo sportovy, sa zda byt silne nepravdepodobny, ale drzim im vsetkym palce. A len lutujem ze rano vstavam, inak by som hned sledovala dalej. (06.01.2020)

Poctivě sledováno do čtvrtého dílu. Pak jsem už většinou jela stylem - dál dál dál. Témata zajímavá, to bezesporu. Bohužel mi nesedlo prostředí a už vůbec ne postavy, které mi nebyly sympatické a nějak jsem se nedonutila někomu fandit. To beru jako hlavní kámen úrazu pro to, aby mě to trochu víc bavilo. Je to zbytečně roztahané, spousta věcí se tam opakuje pořád dokola. Je to těžce předvídatelné (až na jeden moment - ale těžko říct, zda by mě to netrklo, kdybych se dívala i na druhou polovinu poctivě), ale i tak jsem to chtěla "dokoukat". Jestli bude další řada, tak ji oželím. 2,5* (23.04.2020)