Láska pod kapotou

Vždycky považuji za příjemný divácký zážitek, když něco rozkoukám s nulovým očekáváním a pak o tom dva týdny vyprávím, v tomto případě na to vzpomínám i po půl roce. Láska pod kapotou je mimořádně dobře natočený dokument. Závodění je zábavnější než v Rychle a zběsile (Jitka válí), protože je reálné a bolí každý ohnutý plech, který bude nutné zase spravit. Jaroslav má obrovskou duši, do které se vejde víc, než by předsudky dovolovaly. A jeho interakce s maminkou a rodinou si nezadá s Dědictvím od Věry Chytilové. Až na ty chybějící miliony :) Pěkná sonda někam, kam nezavítáme každý den a je to pohodová zábava, u které se dobře přemýšlí o tom, kde kdo vlastně v životě jsme ukotvení a jak s tím umíme žít. (10.12.2021)

Trochu víc než variace na oblíbené téma: Kdo může za můj podělanej život. Jarda chce tvořit něco pozitivního a neutopit se v alkoholu jako táta. Výborně zpracovaný dokument, který dává zapomenout na suchopárnost a působí jako kompletně hraný film. Divák může vstoupit do Jardova světa, do světa někoho, kdo se rozkmotřil s rodinou, protože nejspíš obě strany se zabejčili natolik, že zadupali do země možnost dohody a teď se vláčí po soudech. Přitom na jedné straně, on by stál o hezké vztahy, ale nedokáže překročit svůj horizont. Jak to bylo doopravdy s údajně ukradeným autem těžko říct. Každopádně Jarda neustupuje a pere se nejspíš celkem zbytečně. Uzavírá si tím víru v budoucnost, protože líp už podle něj bylo. Na konci smutná pachuť z toho, že na takto zacyklených lidech si živí kariéru ti, kdo dokážou najít zástupné viníky – viz popěvek od Ortelu. Podobně i Jardova matka – syn nemohl za komunistů na obor, který ho strašně lákal, páč neměl správný původ, ale stejně bylo za komunistů líp. (01.09.2021)

Nejlepší československý akční film za poslední dekádu. Poctivé, dojemné, silné. Jen ve vztahu k ženám je film vlastně dost nedotažený, ale jako portrét ztracených a mačo devadesátek, kdy se mohlo všechno, je to překvapivě trefné a bolavé. A ta hudba? Ty kokos! Dokumentární podívaná, jakou si málokdo v Česku dovolí. (30.09.2021)

Jsem rád, že "K oblakům vzhlížíme" má dalšího dokumentárního souputníka a zase to dopadlo na poměry české tvorby výborně. Znovu se ukazuje, že český dokument přeci jen v tomhle soc stavu filmové tvorby dokáže udělat, na rozdíl od filmů, dobrou podívanou. V přímém zápasu dokumentů o životě budget petrollheadů však první jmenovaný o trochu vítězí. To však neznamená, že by Láska pod kapotou nějak extra zklamala. (02.04.2022)

My se prostě nechceme snažit pochopit lidi, kterýma pohrdáme a se kterýma odmítáme soucítit, protože jsou podle nás hloupí "na základě jakési volby". Minimálně odmítáme přijmout, že k těm fotkám na koncertech "vlasteneckých kapel" a k plackám s přeškrtnutou mešitou vede komplikovaná životní cesta, mnohdy dlážděná pohrdáním nebo jen nepochopením ze strany intelektuální či názorové "elity", kterou si může projít každý druhý soused od vedle, do kterého bychom takovou "blbost" přece nikdy neřekli. Postavit ten film přesně takhle, jak ho Miro Remo odvyprávěl, bylo naprosto klíčové. Nehledě na to, že je to audiovizálně zábavné a protkané perfektními leitmotivy. (03.01.2022)