Karel Svoboda: Šťastná léta

Díky nádherné hudbě jsem to zvládla bez úhony, přesto bych měla jednu zásadní výhradu, sleduji-li životopisný dokument o Karlovi, vážně nemám zájem o Petra.. Snaha o zviditelnění sebe sama je tu patrná a mně byla velice nepříjemná.. K panu skladateli chovám nezměrnou úctu pro jeho talent, píli i kreativitu, tedy dnes večer hodnotím v podstatě se zavřenýma očima.. Pro mě osobně zůstane navždy spojen s pohádkami Tři oříšky pro Popelku, Jak se budí princezny a Pohádka o Honzíkovi a Mařence.. (01.01.2022)

Karel Svoboda byl úžasný hit maker a tento dokument to vcelku zajímavě mapuje. Ale shodnu se asi s těmi komentujícími, kterým přišlo v tomto dokumentu až moc těch všech homevideí, v nichž vystupuje autor dokumentu a Svobodův syn (viz za mě asi nejkřiklavější záběr z jeho vlastní promoce v Americe - k čemu vlastně??). Ta koncepce dokumentu, kdy až na úplný závěr se dokument soustředí jen na to vše hezké ve Svobodově životě, je zajímavá asi v tom, že se snaží dát jakési rovnítko mezi těmi skladatelovými šťastnými lety a smrtí jeho první ženy Hany. Vzpomínám si přitom, že sám jsem Karla Svobodu začal pořádně registrovat až v dobách jeho muzikálové slávy, která jak dokument poukazuje, jakoby vlastně byla odstartována právě tím úmrtím jeho první ženy (písně jako "Smrt" nebo "Bože jestli někdy vůbec byl" z Drákuly znějí tímto prizmatem ještě víc mrazivěji). Všechno zlé může být k něčemu dobré, chtělo by se říct. Toho zlého bylo ale ke konci života na Svobodu fakt asi moc (viz smrt jeho dcerky) a tak se vlastně ani nedivím těm jeho depresím, kvůli nimž si nakonec vzal život. Ač si pamatuji, jaký to byl pro mě šok, když jsem se to tehdy dozvěděl... (30.01.2022)

Z mého pohledu byl Karel Svoboda vynikající skladatel, jenž pro hudební průmysl ale i ten seriálový (filmový) udělal obrovský kus práce a jen tak se na něj nezapomene. Tento dokument pod taktovkou jeho syna nebyl špatný. Jako divák jsem ocenil nejen fotky a home videa, ale i po poslechové stránce řadu skladeb z jeho tvorby. Každý ale ví, že ani on nebyl rozhodně žádný světec – ale to ať si probírá nějaký bulvár. Proč se ale nedozvědět i něco o jeho první rodině a ne jen o Vendulce utěšovatelce. (31.01.2021)

Tenhle počin rozhodně nelze nazývat dokumentem. Hrozně mi vadilo vykreslování pana Svobody jako poloboha a postrádání jakékoli kritičnosti k osobě skladatele i dokumentu samotném. Rozhovory s lidmi, kteří říkají jen hezké věci. Zajímavé rozhodně byly archivní snímky z tehdejšího showbyznysu, to samé se už ale nedá říct o těch, které pocházely z rodinného archivu. Až příliš mnoho záběrů, které jsou snad cenné jen pro nejbližší členy rodiny. Zejména pak ty záběry, kde je pořád dokola pohled na Kleina Svobodu. Z toho člověka mám husí kůži. Závěr podtrhlo naučené prohlášení vnučky Gréty o reinkarnaci. Absurdita. Tohle podle mého názoru nemělo jít nikdy ven. (02.02.2021)

Na tenhle dokument jsem se podívala kvůli tomu, že Svobodovu hudbu mám ráda a nemám nic proti československé populární hudbě a jejím interpretům. Nehledala jsem odpovědi na otázky, proč se Svoboda zabil a jestli byl dobrý člověk. Tudíž jsem byla veskrze spokojená, usmívala jsem se při rozhovorech pánů Svobody s Gottem a pobavil mě Svoboda zpívající svoji Lady Carneval. Co mě ale netěšilo, byly komentáře Svobody juniora, jeho velmi zjednodušeně vedené rozhovory a závěrečných pět minut (monolog Svobodovy vnučky o tom, jak děda umřel, ona se pak narodila a moc se jí po něm stýská) bylo hodně přes čáru. Takže 50 na 50. (10.01.2021)