Tichý společník

Pomalu už mi Pavla Göbla líto být přestává. I když jsem teda docela zvědavý na Odborný dohled nad výkladem snu, tahle bezdějová slátanina mě opravdu dostala. Hlavně, že se v ní musí řešit korektnost, ale to, jak primitivně se snaží zobrazit venkov (tuna klišé a hlavně nesmí chybět nářečí tam, kde nemá žádný význam), zřejmě tvůrcům nevadí. Za co získala původní novela Magnesii Literu, je mi záhadou (pokud se tedy její adaptace neotočila o 180°), což by bylo trochu schizofrenní, ale člověk nikdy neví. 30%. (13.06.2023)

Nejposlednější vesnice kdesi na moravském vystrkově, kde jakoby zamrzly postkomančské sny. Opilecké žvásty a prázdno vydávané za rázovitost a životní moudra. Špatné výkony herců - Polívka víc otravuje než zachraňuje, zafousovaný Malý nepřekročí stín karikatury BinLádina a průhledná Issová se tu plouží jako mátoha. O ostatních ani nemluvě - to jsou jen loutky v postavených kulisách (viz rádobyvtipná sezení obecní rady). Totéž platí o natahování stopáže širokými záběry na krajinu či dlouhým sledováním kouření či zírání. Vrcholem bezradnosti je klíčová zlomová noc... (19.06.2021)

Venkovská tragikomedie s osobitými postavami i výpovědní hodnotou. Na druhou stranu Pavel Göbl nenabízí kvality, jaké měli naši vrcholní režiséři jako Kachyňa či Menzel, kteří vlastně točili podobné snímky, a v tomto případě mu bohužel chybí jejich kouzlo a poetika. I tak podle mě nabízí slušných 60 %. (31.05.2023)

Pavel Göbl: „Není to komedie, není to tragédie, není to tragikomedie. Je to prostě moje.“ Ona to zase nebyla taková kravina, jak se podle prvních minut nebo zdejšího hodnocení mohlo zdát. Těžko zařaditelné melancholické drama plné absurdity a za vlasy přitažené vesnické poetiky, kde si pro sebe hlavní slovo bere postava místního podivína (O. Malý), který jako novodobý králův šašek nastavuje zrcadlo okolnímu světu. Pak tu máte těžké rutinéry (Polívka, Issová), postavičky jako z Formanovo Hoří má panenko, postavičky jako od Trošky a místní hřbitov s nedostatkem místo pro nové nebožtíky. Tohle je Göblův ostrůvek na kraji tuzemského rybníčku, který i po tomto kousku zůstane sice rozmanitým, ale ne příliš úspěšným tvůrcem. (17.05.2023)

Tichý společník je zatím poslední film Pavla Göbla o kterém opět nevím co si myslet. Už u filmů Odborný dohled nad výkladem snu a Veni, vidi, vici jsem měl trochu pochybnosti o jeho výsledných dílech. Těžko říct, čím chce být tento snímek a čím je. V jednu chvíli působí jako černá komedie, pak zase spíš jako náhled do života jedné vesnice, v níž každý řeší něco zcela jiného způsobem naprosto jedinečným. Debata o novém způsobu pohřbívání rozhodně není tou nejhlavnější dějovou linkou. Ačkoli to otevírá mnoho otázek nejen o budoucnosti hřbitovů a pohřbívání obecně, ale též třeba o tom, jak moc Češi líp na tradicích ačkoli jinak se za křesťany většinově nepovažujeme. Faktem je, že otázka doslova Kam s ním? je nasnadě a velmi blízko. Donekonečna totiž hřbitovy rozšiřovat nelze. (31.05.2023)