Režie:
Ken RussellScénář:
Ken RussellKamera:
Peter SuschitzkyHudba:
Rick WakemanHrají:
Roger Daltrey, Ringo Starr, Fiona Lewis, Veronica Quilligan, John Justin, Kenneth Colley, Oliver Reed, Murray Melvin, Rick Wakeman, Nell Campbell (více)Obsahy(2)
Erotický, exotický a elektrizující pohled na život a dílo skladatele Ference Liszta. Film Lisztománie završuje volnou trilogii Russellových biografií hudebních velikánů, kterou v roce 1970 otevřel snímek Milovníci hudby, věnovaný Petru Iljiči Čajkovskému, následovaný v roce 1974 filmem Mahler, věnovaným Gustavu Mahlerovi. Proslulý režisérský bouřlivák a provokatér pojal Liszta jako obdobu glamrockové hvězdy, bojující s vnitřními démony, divoce rozháraným osobním životem a v neposlední řadě s odvěkým hudebním rivalem Richardem Wagnerem. Do titulní role Russell obsadil Rogera Daltreyho, frontmana britské rockové skupiny The Who, ve vedlejší roli se objevuje bubeník The Beatles Ringo Starr a také Rick Wakeman, klávesista rockově progresivních Yes, který je zároveň autorem původního soundtracku filmu. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Není to něco, na co bych se dobrovolně dívala znovu a ve střízlivém stavu, ale samotný zážitek sledování není tak špatný. Pianový koncert přenesený z 19. století do éry rocku, kdy je Franz Liszt rockovou hvězdou se vším všudy včetně vřískajících fanynek v oblečení z Jane Austenové. Richard Wagner jako vampýr a antikrist, který sestrojuje nadčlověka pro nacistickou apokalypsu. RINGO STARR JAKO PAPEŽ. A tak podobně. ()
„To špatné je mrtvé a pohřebené. To nejlepší z nás žije dál v hudbě. A patří nám všem…“ Tak tohle tedy Russell už vážně přehnal. Nevadilo by mi, že ze samotného Liszta udělal rockerovou superstár, ale Wagner coby komunista a posleze upír, to mělo být jako co? Řada scén vysloveně obscénních, přitom minimálně ta scéna z Wagnerova domu, kde se nahý plešatec ukájí s řadou nahých dívek, tím chtěl jako básník říct co? Že byl asi Liszt na ženský, to jsem si na wikipedii taky dokázal přečetl. Ale že by se musel předvádět s nahou milenkou před samotným papežem no nevím? Že měla jeho dcera Cosima patrně dobrý důvod k svému otci nemít zrovna ten nejlepší vztah OK, ale že by to muselo být zobrazeno tak, jako že píchá jehlicí do panenky woodoo v podobě modelu Liszta no opět nevím...Stejně tak vztah mezi Lisztem a Wangerem asi mohl být minimálně v některých dobách komplikovaný, ale ten jejich souboj (nejen s upírem ale poté i s hadem na scéně) to bylo hodně nechutné... A to nemluvím o tom, jak Wagner stvoří umělého člověka/Hitlera, který pak střílí kolem se jako šílený. „Pravda je podivnější, než fikce,“ zazní od jedné z postav tohoto filmu. No osobně jsem přesvědčen, že nic podivnější než tento film jsem už dlouho neviděl….Jednu hvězdičku uděluji jen a jen za Lisztovu hudbu. ()
O Lisztovi jsem nikdy neslyšel a naivně jsem očekával historické drama o skladateli, které Russell zas "okoření" nějakými těmi podivnostmi. Něco jako jeho zprznění Čajkovského či Mahlerova života. Russell si ale šlehl silnější matroš a výsledek je naprosto kolosální pičovina. Iluze normálního filmu se rozplyne hned v první scéně s nevěrou, zhruba tak do půlky je to ještě normální. Liszt je je představován jako glamrocková hvězda 19. století se vší tím sedmdesátkovou módou. K tomu podivné kulisy, občas scéna kdy to zamíří k odpadu (gilotina vs. obří penis). Pak se vynoří nemesis Richard Wagner a režisér spatlá do jednoho guláše upíry, voodoo, Frankensteina, Supermana, nacisty, nebe, vesmírné lodě... Za charisma Daltreyho z Who a za vizuál některých těch horor/sci-fi scén 1*, ale kdyby si to pustil fanda vážné hudby či rovnou Liszta, tak dostane asi infarkt. ()
Ken Russell ako ho poznáme, plný orgazmických pestrofarebných výjavov, neuveriteľnej fantázie a to všetko v glamrockovej tónine. Jeho neoficiálna trilógia o skladateľoch, vyzývavý Čajkovskij v snímke Milovníci hudby, umiernený Mahler či rozmarný Liszt v tomto filme, je netradičným a odvážnym zobrazením umeleckého sveta. ()
Hodně nadsazený, až by jeden řekl, že to skoro Russel přehnal. Nevadí, že to je obscénní a pro slabé povahy nevhodné (a rozhodně ne do 18 let!), snímek mě dostal skvělou hudbou, snovými asociacemi (kdy těžko říct, co se ve filmu odehrává "doopravdy" - nejspíš vůbec nic, no maximálně tak prvních pět minut, narativ si s námi zkrátka skvěle hraje), a hlavně spoustou aluzí a kulturních referencí. Takže čím víc toho člověk ví nebo tuší o dějinách, hudbě, kultuře a popkultuře, tím víc si snímek užije. Pro ostatní je tu aspoň Ringo Starr (takový ten roztomilý chlapík z Beatles) v roli papeže, Roger Daltrey (další roztomilý kudrnáč, tentokrát The Who) v titulní roli (který neustále hází cukrbliky a ukazuje své (po)odhalené tělo), nebo jeho nezbedný cousin Kevin z Tommyho tentokrát v roli Wagnera/zetě/antikrista. A ti, kdo holdují různým béčkům a nejsou jim cizí ani exploiťáky, a přitom se neštítí muzikálů, si snímek vyloženě užijí! ()
Galerie (9)
Photo © Warner Bros.
Reklama