Opičárny

Bžunda asi nebola celú stopáž na tých 5 (Zeppovej fádnej neutralite som nikdy nechápal a Harpove groteskné vsuvky málokedy držia krok so zvyškom osadenstva, a to aj naprek tomu, že na harfu vie hrať brilantne zábavne (to sa mu musí nechať)). Ale tie výroky... Tie bohovsky originálne šteky typu "-Kapitán, v podpalubí máme štyroch čiernych pasažierov. -Ako viete, že sú štyria? - Píšu urážlivé listy... a spievajú Sweet Adeleine. - Aha..." alebo "Počúvajte mladý pán, ak ma chcete zastreliť, tak rýchlo do toho, ale o druhej musím mať vypitý svoj tonik.". Obvykle sa hovorí v takom tom ľútostivom duchu o starých filmoch, že sú celkom FAJN s OHĽADOM NA SVOJU DOBU. Marxovci svojou originalitou, šovinistickou agresiou, či živelnosťou dokazujú presný opak! To práveže moderné šibnuté komédie sú celkom FAJN s OHĽADOM na SVOJU DOBU a v neposlednom rade aj fakt, že za vyše 80 rokov svojej evolúcie nedokážu dať nič, čo by sa aspoň priblížilo. (28.04.2015)

Bratři Marxové tentokrát skoro rezignovali na příběh a užívají si vytváření chaosu na zaoceánské lodi, kde jsou všichni čtyři černými pasažéry, kteří se skrývají v podpalubí v sudech. Jenže když je posádka vyžene nahoru, začnou se dít věci... Groucho co krok uráží všechny kolem sebe, Zeppo svádí dcerušku bohatého gangstera, Chico se pokouší každého napálit a němý Harpo dostává asi nejvíc prostoru (zejména jeho eskapády v loutkovém divadle jsou naprosto skvělé), takže když zrovna nehoní po palubě nějaké sličné blondýnky s houkajícím klaksonem, nebaví se škodolibými vtípky, případně nehraje na harfu, táhne to s Chicem jako dvojka povedených bodyguardů gangsterského bosse, kterého chce zabít jiný gangsterský boss, pro kterého zase dělají Groucho se Zeppem. Ale jak je známo, Marxové nejvíc opovrhovali autoritami, takže strany se různě prohazují, čímž vznikají další a další komické situace. Možná, že až ve chvíli, kdy opustí zaoceánskou loď, ztrácí film místy dech, ale to už je tu finále, které zase všechno napraví. Ačkoli je kadence gagů možná trochu méně důrazná než v jejich vrcholných kouscích (za což zřejmě však nemůžou Marxové, ale slabší překlad), jde pořád o zatraceně nápaditou komedii, které většina těch současných ani nemůže očuchat odpadlé celuloidové odstřižky. (16.04.2005)

První půlka byla vynikající, ale ve druhé jako kdyby najednou došly fóry a zpomalilo se tempo nebo co a už to tam zachraňoval jenom sem tam nějakou perlou Groucho (Hledám jehlu v kupce sena:-)). Navíc opět se ke konci objevily zbytečné hudební čísla jako i v dalších filmech, ale tentokrát aspoň ne přemrštěně dlouhé. (24.01.2010)

„Já se vypracoval z ničeho do stavu krajní chudoby." Groucho hláškuje jak pominutý, Harpo je pominutý, Chico předvádí virtuózní hru na klavír a Zeppo se do veškerého chaosu snaží vnést alespoň trochu řádu. Marně, proti něčemu takovému jsou ti tři neřádi naprosto imunní. Skvostný důkaz, že máte-li dost dobrých vtipů, zápletku netřeba. V mém osobním výběrů nejlepších momentů by nechybělo pozorování šachové partie, kdy jenom čekáte, až bude to nemarxovsky ohleduplné mlčení prolomeno. 80% (29.01.2010)

Třetí film bratří Marxů si vystačí snad s ještě méně dějovými prvky než oba předchozí. Čtyři černé pasažéry Groucha, Harpa, Chica a Zeppa odhalí kapitán zaoceánské lodi a strhne se dlouhá a namáhává honička. Bratři mění převleky a úkryty, pracují jako holiči, lékaři nebo tvrdí bodyguardi, na palubě šíří svou typickou anarchii a dokonce se jeden po druhém pokoušejí vystoupit z lodi s pasem Maurice Chevaliera, přičemž nejblíže úspěchu se dostane Harpo. Poté si všichni střihnou své příznačné výstupy (Chico klavír, Harpo harfu, Zeppo milovníka, Groucho-protřelého svůdníka) na slavnostním plese, kde ovšem dojde k únosu dcery bohatého podnikatele-mafiána. K rozhodujícímu souboji Marxů a únosců tak dojde ve staré stodole. Oproti oběma předešlým filmům je film kompaktnější, působí přirozeněji, přestože děje má ještě méně. Ovšem gagy zapadají do celkového rázu filmu a vše tu funguje jako jeden bláznivý celek a ne jako bláznivé gagy zasazené do rámce banálního příběhu. (04.09.2007)