Půlnoční kovboj

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Hodně drsný snímek z hodně surového New Yorku. John Voight a Dustin Hoffman zachyceni v proměně v bezdomovce. Film jako takový mne příliš neoslovil (nevím, proč všichni slintají blahem nad perfektním zobrazením špíny a hnusu), ale herecký výkon Hoffmana - to byl koncert. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=jnFoaj8utio (04.02.2009)

Zůstaly mi smíšené pocity. Dobrý pocit z celkového pojetí filmu, ten je podle mě opravdu dubrý. Hoffman byl výborný, roli kulhajícího pobudy zvládl bez zaváhání. Voightovu naivitu jsme také žral od začátku do konce. Špatný pocit byl z prostředí ve kterém žili. Když jsem si představil v jejich roli sebe, dostal jsem husí kůži (tento pocit však není zápor filmu, spíš pochvala za realičnost). Co mně vadilo, byly místy příliš dlouhé psychedelické tripy. (31.12.2010)

Půlnoční kovboj mi po všech stránkách hodně připomínal film Scarecrow. Skoro bych si až troufnul napsat, že Scarecrow je docela obyčejná vykrádačka, nicméně povedená. Ale tady hodnotim Půlnočního kovboje, takže zpět k tomuto filmu... Půlnoční kovboj je opravdu parádní film a je zbytečný tady cokoliv psát, protože všechno je zde vystiženo v oficiálnim textu distributora. Snad jen dodám, když už jsem nakousnul to srovnání se Scarecrow, kde mě trochu zklamal konec, že tady je konec naopak velmi povedenej a filmu jsem díky tomu odpustil i pár hluchejch míst. A ta smutná melodie foukací harmoniky mi hraje v hlavě ještě teď... Jsem rád, že můžu zase nějakýmu filmu dát 5 hvězdiček. (21.06.2008)

Schlesinger zobrazuje New York jako postupně se rozkládající mršinu. Hnusná, hnijící, zapáchající, přesto kdesi hluboko v nitru lidsky hřejivá. Anebo to jsou jenom červi rozežírající ji zevnitř? Film stále stejně sugestivní jako před osmatřiceti lety. Bordel, špína, boj o přežití, boj o to, zůstat člověkem. Změnilo se vůbec něco od středověku nebo jsou lidé v jádru stále stejně zkažení, vedou stejně zhýralý život? Jsem skeptik, z viděného na mě padá splín, ale stále mám na paměti větu „šťastní lidé problémy řeší, nešťastní na ně myslí“. Ten film má pořád co říct a zatím žádný jiný to nedokázal říct se stejnou naléhavostí. Nikdy mě nepřestane fascinovat odvaha Dustina Hoffmana, jenž po Absolventovi jako miláček statisíců fanynek přijal roli člověka, kterého byste se na ulici štítili jen překročit. Jet na Floridu, vidět palmy. Když klesnete tak nízko, ke štěstí vám stačí tak málo. 90% Zajímavé komentáře: Radko, Triple H (17.06.2008)

Film je to zprvu zvláštní (zmatené vzpomínky), postupem času se však začíná rýsovat úžasně dojemné - a místy absurdní - drama o jednom hodně podivném přátelství a o nenaplněných snech. Upřímně SMEKÁM před výkony obou hlavních představitelů, a kdybych si měla vybrat "toho lepšího", odpověděla bych stejnak OBA JSOU STEJNĚ OKOUZLUJÍCÍ - Voight svou dobrosrdečností a naivitou, Hoffman mimikou těla a roztomilou otevřeností. Amen.:-( (01.01.2011)