Dítě z Parku jehel

Príbeh tej malej dievčiny bol silný, ale určite sa z toho námetu dalo vyžmýkať trochu viac. Film síce viacmenej po celý čas pôsobil smutným dojmom so všadeprítomnou zarmútenosťou a špinavosťou sveta, pričom sa sem tam dostaví aj nejaká emocionálne pôsobivejšia scéna, no bohužiaľ sa to po celý čas drží tak nejak pri zemi, nezachádza to do krajnosti, nijak to nestupňuje a nenastane ani žiadna katarzia. Čo je určite škoda, pretože začiatok ma dosť navnadil (keď sa poprvýkrát na obrazovke objavil imaginárny kamarát, vyšla mi slza), ale postupne moje "nadšenie" už len padalo. Celkovo ide o solídny film, ktorý však nepatrí medzi tie najdepresívnejšie filmy, aké som videl (aj keď by už len z princípu mal). Najviac sa mi na filme páčila hlavná hrdinka (naozaj obdivuhodný výkon) a jej imaginárny kamarát. (09.06.2022)

Drogy jsou sice téma ohrané a je to sázka na jistotu, ale tenhle snímek má několik věcí, které z něj dělají kvalitní drama, která zaujme. Celé je to z pohledu mladé dívky, skvěle zahranou Lunou Mwezi, která je nucená v mladém věku být mnohonásobně rozumnější než její matka. Její jednání, především výběr rodiče, může být částečně i nepochopitelný a bylo mi celou dobu otce líto. Těžko říct, jestli hrálo z pohledu Miy prim to, že matka je prostě matka, nebo že je to zkrátka typ, co věci nevzdává. Prostředí Švýcarska je velmi neokoukané (asi jsem jinak nikdy nic čistě švýcarského neviděl) a parta okolo Miy i její matky byla plná zajímavých charakterů a celkově mě to okamžitě vtáhlo a nebylo v tom hluché místo. (15.05.2021)

Veľmi vydarený film, v ktorom tá jeho komunita je mi dobre známa a preto môžem usúdiť, že je aj veľmi realistický. O to sa hlavne pričinili herci dvoch hlavných postáv, ktoré to celé hrajú jak švajčiarske hodinky. To dievča je fakt skvelé, ale ani jej mama za ňou nezaostáva. Zaujímavý je tiež jej neexistujúci, imaginárny kamarát, ktorý zosobňuje jej "ja" a ktorý jej akoby nahrádzal blízku osobu, ktorú chudák dievča tak potrebuje ale nikdy ju nemá po ruke. Ak by sa záver o čosi pritvrdil, išiel by som určite k piatim. (30.04.2022)

Láska dieťaťa k matke je pekná vec, ale aj tá má svoje hranice a myslel som, že v prípade Mie tie hranice neexistujú vôbec. Po všetkých tých rokoch, čo si musela s matkou vytrpieť a stále je ochotná ju kryť, že opäť berie a ešte jej zháňať matroš... To si vážne myslela, že jej tým pomáha a že to z nich urobí skvelú rodinku? Zjavne detská naivita. Zvláštny aj postoj sociálky, že nevadí, že je jej mama každý druhý deň zdrogovaná takmer do mŕtva a detská izba obsahuje jeden matrac a nič viac, ale keď dieťa povie, že chce byť s matkou, tak bude s matkou. Každopádne ďalší silný príbeh o smažkách, tentoraz z detského pohľadu. (16.07.2021)

Filmová výzva číslo dvě v karanténě - průzkum světové kinematografie, Švýcarsko. Zatím nejlepší snímek, který jsem měl možnost v rámci virtuálního Das Filmfestu. Neměl jsem tušení o curyšském parku jehel. Nedovedu si představit, kolik dětí kvůli tomu přišlo o rodiče, o klidný život, o obyčejné dětství a dospívání. Tento snímek věrohodně zobrazuje osud jednoho takového dítěte, konkrétně sympatické dívky Mii. Líbí se mi, že film netlačí na pilu a i když divákovi trhá srdce, čeho je svědkem, je mu to postupně dávkováno, nejedná se o naturalistickou stominutovou sekvenci. Film zdobí výkony hlavních dvou hereček a za nejsilnější scénu považuji tu se stíracími losy. Vynikající filmový zážitek. (14.11.2021)