Kdo to klepe na moje dveře

Scorseseho debut s Harveyem Keitelem v hlavní roli, nutno dodat, že Keitelův hlavní hrdina je ještě větší kretén než De Niro ve Špinavých ulicích! Upachtěnej mladej smrad co se svejma italskejma kámošema rádobymafiánsky podvodničí (což ale není nikdy ukázáno, partičku mladíků vídáme pouze při slezinách v "jejich" baru nebo při jiných podobných "akcích") a především zevluje! A ač se občas snaží chovat jako dospělý slušný chlap, nakonec v něm vždy zvítězí ten nafoukanej drzej fracek, díky kterému ztratí jedinou osobu, která ho opravdu milovala! Scorsese se už ve svém debutu nezapře. Prostředí, chování postav, používaná muzika i celkové vyznění jasně usvědčí jeho rukopis, nicméně při svém debutu občas zabrousil do kapku experimentálnějších, intelektuálnějších vod! Jenže rozdíl mezi ním a jinými "intoušovkými" tvůrci je jednoznačný - Glauber Rocha nám ve filmu Diaz a Pastýř předvede scénu, ve které nám ukáže chlapa, kterej se válí v blátě, vyplazuje jazyk a do toho zní pořád dokola řehtání koní! Kdežto Scorsese nám předloží scénu, kde se Harvey Keitel válí v posteli s hromadou nahatých ženských, vyplazuje jazyk a do toho zní Doors! Už je vám to jasné? (11.10.2008)

Podobný film by dnes ani nemohl vzniknout. Otevřenost formy (originální práce se zvukovou stopou a hudebním podkladem), "nerespektování" a porušování základních postupů (narativní konstrukce, střihová skladba) a celková uvolněnost revolučních 60. let z filmu doslova sálá. Je krásné vidět, že ta největší Scorseseho díla mají základ v tomhle "malém", nicméně nesmírně svěžím a osobitém snímku. (09.02.2011)

Martin Scorsese natočil vcelku odvážný debut, v němž je citelná jeho autorská nevyřáděnost i špetka rebelie. Charaktery jsou předzvěstí k budoucím Scorseseho mafiánům a klukům ze špinavé ulice, žádného Mirka Dušína mezi nimi tedy nenajdete. I z formy a stylu, jakým je film natočen lze pocítit snaha o odlišnost. Zdařilé (a svým způsobem poetické) jsou pasáže, při nichž hraje pouze hudba bez jakýchkoli dalších zvuků. Mno a zbytek je trochu nuda. :) Dialogy nějak nejsou zajímavé, moc se toho ve filmu neděje... Každopádně i tak se Scorseseho debut podle mě povedl víc než např. debut Spielberga. 5/10 (15.03.2014)

Obhroublá romance, která vlastně ani žádnou romancí není. Jen teskná balada o muži, jež od sebe odvrhl to jediné, na čem mu kdy v jeho prázdném životě záleželo. Krutý a přece tak laskavý snímek střídající dramatické polohy s mladickou nerozvážností i jasnou vizí a zručností zkušeného muže a režiséra. Slzopudné lyrické rozjímání o ulicích a útěku z nich, přátelích a ženách plné sexuálního napětí útočícího na druhou signální soustavu. Zamyšlení u kterého se nechce ani věřit, že je počinem debutujícího režiséra... (12.11.2005)

Zdařilý debut režiséra, jenž dává v určitých částech jasně najevo, co chce a kam míří, jindy zas užívá experimentální prvky, které v jeho pozdější tvorbě vymizely. Detaily střídají celky stejně nenadále jako násilné pasáže intimní za zvuků nádherné dobové hudby. Nalezneme zde několik typicky dlouhých, ruční dokumentaristickou kamerou podpořených, hypnotizujících scén (styl mi trochu připomíná Jarmusche), na druhou stranu zase spoustu pasáží blížích se novodobým klipům. V mnoha místech je Scorsese velmi zkratkovitý, nevypráví příběh lineárně, ale i s flashbacky. Postavy prožívají svůj nevázaný život (přestože J.R. tvrdí, že je staromódní), opíjejí se, mlátí se mezi sebou a dělají si naschvály. Jasně patrný zárodek rozvíjejícího se režisérského talentu. (07.04.2006)