Děti na zakázku

Oddechová veselohra s příjemnými hereckými výkony, ale mimořádně slabým scénářem a velkou dávkou mentorování. Bojovnice za práva žen je mladým zubařem dovedena k pravému poslání ženy, vdát se a vychovávat děti. Situace se zkomplikuje, když se do sebe zahledí i jejich rodiče. Čeněk Šlégl vytvořil tři velmi podobné veselohry se stejným hereckým obsazením (Nezval, Vítová, Pištěk, Baldová, Pešek, Plachta). Přičemž Děti na zakázku představují prostřední článek mezi výrazně lepším Jarčiným profesorem a výrazně slabšími Armádními dvojčaty. Komické situace obstarává pro tyto komedie vytvořená dvojice Pešek-Plachta, nutno říct, že si jim to daří celkem dobře. Ale pak zjistíte, že film jen rozehrál jednu komickou situaci a že se s daným osazenstvem dalo udělat víc. (10.02.2004)

Úsměvná, lehká oddechovka, která se nesnaží o nic jiného než pobavit vtípky na adresu kovaných feministek, a pak Plachtou a Peškem, kteří vytváří dokonale sehranou dvojku v dialozích i situační komice a strhávají na sebe většinu pozornosti, akočli zřejmě původně meli být "ti druzí" za Vítovou a Nezvalem. V rozehraných situacích, režii i vedení herců je cítit onen typicky "šléglovský" přístup k humoru a vůbec nevadí, že to jako celek nemá na vstup mezi zlatou klasiku předválečné české kinematografie. Ani po téměř pětasedmdesáti letech jsem se nenudil a nemám pocit ztraceného času. (08.03.2012)

Není to žádná výjimečná komedie, spíš bych řekl tuctovka, zápletka průhledná od samého počátku. Vyniká výkon Jindřicha Plachty a Theodora Pištěka, zatímco Hana Vítová je taková nijaká, ale v té době takhle hrála. Díky G. Nezvalovi a jeho mentorování film připomíná mnohem zdařilejší komedii Jarčin profesor (opět s Pištěkem a dvojicí nešiků Plachta - Pešek). (05.01.2016)

Baldová opět dokazuje, jak skvělá herečka to byla. Vítová opětovně oslňuje půvabem, i když v jiných filmech ji to zaručeně seklo více, a Theodor Pištěk je zárukou kvalitního humoru (jeho babička vyprávějící pohádky je bezkonkurenční). Překvapily rovněž perfektní civilní herecké výkony dětí. Slabinou je pak scénář, který můžeme v prvorepublikových filmech neustále s menšími obměnami. Tedy dědictví za určitých podmínek, z kterých nastávají vtipné situace. Mírný nadprůměr, ale na čtyři to není. (17.03.2014)

Krásná ukázka postoje autorů k ženské emancipaci. Šlégl se vysmívá prvním feministkám a přestože zjednodušuje a je tendenční, činí tak odlehčeně a vtipně. Je to útok natolik rafinovaný, že ho spousta diváků nevnímá a jen se baví. Kdyby dnešní hardcore feministky mohly, tak by tento film rozcupovaly, zcenzurovaly, pixel po pixelu vygumovaly. "Žila byla princezna. Princové se pro ni trápili a chřadli, protože ona byla tak krásná, až se z toho člověku dělalo špatně...???...neskákej mi do řeči. Když teda chceš, tak teda až se z toho člověku dělalo mdlo. Otec, všemocný král si s ní nevěděl rady, protože se princezna nechtěla vdávat...byla takovej, jak říkáme...neřádíček. .... Princ ale poznal, že se nachází ve společnosti ošklivých dvorních dam, které kazí její mládí. ... Kdyby tvoje dvorní dámy vyhlížely jen z polovice jako ty, věz, že by přestaly být nepřítelkami mužů a první by se vrhly do jejich náručí. Nezáviděly by mužům jejich práci, nechaly by se samy obdivovat... ." Z toho je vám asi jasné, jak naše milá feministka dopadne. Já se přesto/proto dobře bavil. Duo Plachta, Pešek obstaralo dostatek vtipných momentů a ten obsah...to je pro mou generaci taky k zasmání. Další střípek do mozaiky... takhle jsme tu kdysi žili. Skoro čtyři *. (21.05.2024)