Sněženky a machři

Prosím vás, tady všichni píšou pořád dokola jednu stejnou hlášku, tak se chci zeptat - ten Viki Cabadaj, on má nějakou firmu na výrobu tlačných pružin..? Hořká komedie z období sladkého mládí, v které Smyczek předvádí lehkost a nenucený humor tam, kde Janák o generaci později tlačí na pilu, jejímž prostřednictvím chtějí hanební prcíři Kotek s Mádlem mermomocí něco přeříznout. (08.01.2009)

Nějak nesdílím to všeobecné nostalgické nadšení tímto filmem. Je to normální komedie pro mládež, jaké se tehdy ještě neoznačovaly jako teenagerské. Eva Janíčková je krásná, Veronika Freimanová navíc umí i hrát a pak už tu zbývá jen Radek Brzobohatý a trojice studentů. Zbytek je spíš strašný. Pár hlášek se povedlo, ale dřepkinsem mě nikdo neohromí. (25.12.2008)

Až po letech mi došlo, že je to vlastně velmi smutný a melancholický film o teenagerech. Radek John s Ivem Pelantem geniálně vystihli mentalitu nejen tehdejší osmdesátkové mládeže, ale puberťáků celkově. A my dnešní třicátníci jsme nebyli o nic lepší, to jenom o sobě tvrdíme. Ten závěr je zkrátka úžasný. A k tomu skvělý hudební motiv Zdeňka Johna. (22.12.2015)

"Jedem zkratkou, pánové. Je to sice dál, ale zato horší cesta." Jako absolvent tří lyžařských výcviků mohu potvrdit, že takhle to fungovalo v Krkonoších, Jeseníkách i Vysokých Tatrách. Nicméně jsem byl vždycky přesvědčen o tom, že chlast a kouření nejsou známkou dospělosti, takže u mě to vždycky skončilo jen u toho sexu. Proto mám dodnes zdravá játra a před velikostí mého přirození bledne i Viky Cabadaj. Sněženky i Machři jsou zkrátka milou vzpomínkou na študácká léta, ale než bych se s nimi válel smíchy ve sněhu, tak to si raději dám ještě jeden lyžák. (28.01.2017)

Sněženky a machři vsázejí na to, že pády na lyžích, předbíhání ve frontě na lanovku nebo třeba kalení po večerce na pokoji je vtipné. A vtipné to vskutku je. Kdo by neznal ten pocit...po večerce u holek na pokoji (no, třeba já ho neznám, ale myslím, že většina kluků to zažila), profesor zaklepe a je z toho průšvih. To je přesně typ situací, které tvoří Sněženky a machry. Bohužel, jsou to spíš situace, než plynulý děj. Je tu sice určitá snaha o jeho celistvost, ale množství postav, a snaha autorů dát prostor hned několika hlavním hrdinům se utápí v mírném zmatku. Taky se mi zdálo, že některé nepříliš významné postavy často promlouvají jazykem, za který by se nemuseli stydět ani děti z výcvikového kurzu ve Vlčí boudě od Chytilové. Právě tento film, jako by SAM určitým způsobem zesměšňoval a parodoval. Ve výsledku však svůj předobraz (o jejich spojitosti nic nevím, je to jen má spekulace) překonává. (17.11.2004)