Byt

Měl bych tu byt. Chceš se podívat Od nějakýho Švankmajera. Ale jo, proč ne. Na jmenovce je jméno takové, jaké tam je, a proto je každému jasné, že rutinní činnosti, jako pohled do zrcadla či pověšení obrázku, se zde budou rovnat souboji s fyzikálními zákony a co teprve ty nenasytné zdi. Ale světlo nám ukazuje světlo....ho*no světlo, sedni a žer. Zdeněk Liška se sice předchozího Pikniku nezúčastnil, ovšem zde si to vynahradil neskutečně. Epické vokály nejvyšší kvality jen tak zasadit do krátkometrážního snímku, si může dovolit opravdu jen on. K tomu nádherné surrealistické absurdno a je tu slastná podívaná na to, jak mistr vnímá film s živými herci, jako umění. (22.07.2013)

Rafinovaná, temná hříčka s groteskním nádechem a hororovým výdechem imaginativního mistra Švankmajera. Muž, nalákán křídovými šipkami, vejde do bytu, kde panuje jiný řád, kde člověk není pánem. Naopak, je obětí. Nábytek a různé předměty, které by měly sloužit lidem, zde nabývají jiných rozměrů. Třináct minut pasivního sledování a očekávání, co ještě je naopak, a to s otevřenou pusou a neutichajícím obdivem. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: část 1 http://www.youtube.com/watch?v=m0Tu92I7CMA&feature=related část 2 http://www.youtube.com/watch?v=1WYwkoknino&feature=related (05.03.2009)

Pro mě je Byt téměř stejným symbolem surrealismu jako Andaluský pes. Mnoho mají společného, i když je dělí téměř 40 let, je na první pohled možné vidět spoustu podobných prvků. Výhodou mladšího bratříčka je že má děj, čímž se stává stravitelnější i pro obyčejného diváka. Španělé měli Luise Bunuela, svět měl Salvatora Dalí a my máme Švankmajera, kdo je na tom líp? (30.10.2007)

+3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat jeho ranné práce. Byt přináší tajuplnou atmosféru, která chvílemi hraničí až s hororem. Nápadité fantaskní a surrealistické situace zaplní celý byt a jeho hostitel má co dělat, aby se nezbláznil. Výhrady mám tentokrát k hudbě, která mě do toho kraťasu moc nesedla. Možná kdyby autor vymyslel nějakou pointu na závěr, tak bych dal vyšší známku, ale za toto si to nezaslouží. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (30.01.2020)

Podobně jako Dalí si Švankmajer po celý tvůrčí život vystačí s omezeným počtem oblíbených motivů. A znáš-li kontext jeho tvorby, působí přízračně pohled na připravené jídlo na stole. Ve finále je přinesena živá slepice... Po Rakvičkárně a Historii naturae do třetice analogie s jedním z předešlých snímků, tentokrát spíše formální než obsahová: po Fantasii druhý film s živým člověkem, druhý černobílý a opět jde o nemovitost. Ale tohle je trochu jiná káva. Ve fantasii zpodobňují domy a jejich podstatné prvky jednak magii životního prostoru, jednak jsou nositeli přetrvávání a zanikání. SPOILER Ale Byt je prostorem hrůzy – horor. Nikoli „vzpoura věcí“, nýbrž vzpoura reality (a to doslova: „reality“); když nic není tím, čím má být a všechno funguje přesně naopak. Uvězněn v tom, co se zdálo být domovem a ukázalo se být cizotou. Šílená past vybudovaná vlastním utvářením světa. Kouzelník se slepicí přináší záchranu v podobě staré dobré sekyry k rozsekání dveří, jimiž vstoupil. A ukazuje se, v čem záchrana spočívá: Nakonec se tu můžeš jen podepsat; aspoň podepsat. Sám. Sám ve svém bytě. Ve svém bytu. Ti před tebou měli týž a ti po tobě budou mít opět týž. Každý sám. (16.09.2011)