VOD (1)
Obsahy(2)
Animovaný film výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera, v němž i klasická hudba může mít surrealistickou podobu.
V animovaném film režiséra a výtvarníka Jan Švankmajera účinkuje Jiří Ropek (1922–2005), který byl varhaníkem u sv. Jakuba v Praze.
(Česká televize)
Recenze (54)
Opravdu volny proud fanatazie. Svankamjer tentokrat rozehrava zdi a dvere stareho domu na Bachovu varhanni skladbu. Na zacatku se dockame typicky zvyraznenych zvukovych efektu, ostatek je, pokud jde o zvukovou stranku, je podrizeno hudbe. vazne by me zajimaly Svankmajerovy tvurci metody... Jak se da naanimovat praskani zdi? ()
Bachovo hudba je ve varhaním podání dokonalá, jak jinak, jenže přidružené záběry a animace se bohužel moc nepovedli. Ne že by vypadali úplně blbě, ale když už mají mít přímou spojitost s hudbou, bylo by vhodné, aby bylo obé seřazeno do jednotného tempa, jenže bohužel polovina je zcela mimo, byť by jinak ony záběry mohli být zábavné a náležitě potemnělé. ()
Bacha uznávam ako temer nikoho a Švankmajera, čoby priekopníka lútkovej, veľmi svojbytnej a autorsky vybrúsenej kreativity taktiež. Miernym problémom polcestnej nedotiahnutej spirituálnej symbióze sakrálnych obrazcov v strihovej rytmike organových čísiel badám v akomsi neprogresívnom prístupe. Ak za taký považujem istý režisérov štandard, ktorý číha z jeho dômyselnejších a imaginárne bohatších experimentov. ()
Poprvé: domy, zámky, dveře, okna, puchření a prýskání fyzických věcí. I tento film lze vnímat jako švankmajerovsky programativní. Domy mají zdi, omítku, okna, zámky, mříže. Místnosti. Zavřené, zamčené, otevřené, otvírající se. A především: domy existují. Vlastní hodnota každého domu se skrývá za dveřmi, které dosud nebyly otevřeny. Ale dveře jsou od toho, aby se otvíraly. Nebo zavíraly? Co existuje, má ohraničení, je uzavřeno v prostoru, má zámek, klíč.... Co existuje, trvá, přetrvává a zaniká. A hraje k tomu Bachova hudba. Z varhan za zamčenými dveřmi, v domě, po schodech. Nějaká jablka snad ještě zbyla. ()
Kamera deroucí se od jednoho záběru k druhému, "zběsilý" střih a především hudba (vše dokonale spojující v jeden pospolitý celek) vás nenechá ani na setinu sekundy vydechnout. Pro mě osobně vizuální slast a téměř splněný sen, který bych si rád nechal zdát. Prostě geniální Švankmajerovo černobílé intermezzo v G-moll. ()
Zajímavosti (1)
- Jan Švankmajer byl jako milovník umění velmi ovlivněn fotografiemi Emily Medkové, která podobné zdi fotila. Na základě těchto fotografií a ulic, které si sám vybíral, poté snímek natočil. (mchnk)
Reklama