Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jiří AdamíraObsahy(2)
Sedmdesát tisíc koster v jednom filmu. Krátký snímek Jana Švankmajera. Švankmajerova černobílá obrazová koláž zachycuje místo, které je samo o sobě poněkud mrazivé a které nebylo třeba zvlášť filmařsky dotvářet – kostnici v kostele Všech Svatých v Sedlci u Kutné Hory, založenou roku 1870. Sedmdesát tisíc lidských koster, většinou obětí epidemie černého moru z roku 1318, upravených řezbářem Františkem Rintem do zvláštních ornamentů, lustrů atd. se ve filmu objevuje v ironickém kontrapunktu s komentářem průvodkyně mimo obraz, který byl pořízen při návštěvě dětí, a filmu tak dodává absurdní surrealistický nádech. (Česká televize)
(více)Recenze (82)
I hle, švankmajer, tentokráte neanimujíce, neb nemá proč, protože záběry na lebku, v jejíž očním důlku prohání se šnek jsou příjemně bizarně poetické sami o sobě a to vůbec nemluvím o záběrech na různorodě poskládané kosti za doprovodu zpěvu jakési lepé ženštiny, kdy například text písně v jednu chvíle zní mimo jiné: "..Něco hezkéého, něco prostéého, něco krásnéého, něco vhodnéého.. " ()
V této kostnici jsem byl a jednalo se o pěkný zážitek. Co mi vadí na snímku, je použitá hudba. Ta se k těmto záběrům opravdu nehodí. Kdyby tak pan Liška napsal něco ponurého ve stylu hororu "The Omen", to by byl teprve silný filmový zážitek! (P. S. Proklínám ty debily, co na lebky museli naškrábat svoje jméno. Kreténi!) ()
Úvodní komentář asociuje školní výklad ukrutně nezajímavé látky, ale ty obrázky…! Když kupříkladu kamera pomalu sestupuje do kobky s psychedelickými prostřihy na trouchnivějící lebky, mno, příjemné pocity to ve mně nevyvolávalo, což jistě ani nemělo. Švankmajer se projevil jako výsostný cynik, když k zběsile nasnímaným a ještě více zběsile sestříhaným záběrům na lidské kostry, nechává hrát píseň se slovy „je to krásné, je to něžné“, naprosto nekorespondující se znepokojivostí toho, co vidíme. Žaludek se mi zvedal tak jako tak. ()
"Kostnica" - latinsky osárium, alebo karnárium, taktiež karner nazývaná... Jednou z najznámejších stavieb tohto typu vo svete je kostnica v Kutnej Hore. Bola dokončená v roku 1870 majstrom Františkom Rintom z českej Skalice. Použil na jej realizáciu viac ako päťdesiat tisíc ľudských kostier, ktoré prevažne pochádzajú z obdobia okolo roku 1318, kedy tam vrcholila epidémia čierneho moru. Zhruba o sto rokov neskôr natočil Jan Švankmajer o tomto bizarnom objekte krátky čiernobielý atmosferický dokument. Nie je to špatné. No od človeka, ktorý bol priekopníkom horrorovej kinematografie v socialistickom československu, by som čakal predsa len o niečo viacej. ** ()
Viděl jsem verzi s úvodním komentářem a hudbou. Tentokrát Švankmajer slíznul smetanu za nic. Kostnice je sama o sobě naprosto mrazivé atmosferické místo. Takže 3 hvězdičky za morbidní formu umění, ale ne za režii. Možná bych hodnotil jinak znát původní zvukový doprovod, ale i kdybych ho ted měl k dispozici tak si Kostnici už stejně znova nepustím. ()
Galerie (4)
Photo © Krátký film Praha
Reklama