The Pendulum, the Pit and Hope
VOD (1)
Obsahy(1)
Animovaný triptych o lidském utrpení a zoufalé vůli člověka žít. Scénář, výtvarník a režie J. Švankmajer. Na motivy próz E. A. Poea a Villierse de l´Isle Adama vznikl triptych Kyvadlo, jáma a naděje (1983). Vyjadřuje kruté destruktivní tendence moci, procházející dějinami lidstva v nejrůznějších podobách, i zoufalou vůli člověka žít. Jedná se o klasický hororový příběh z období působení inkvizice. Zatímco u E. A. Poea hrdina uniká z ďábelské pasti inkvizitorů, ve Švankmajerově pojetí - a zde je inspirace u Isle Adama - je jeho útěk rafinovaně vyprovokován. Podobně jako v jiných Švankmajerových filmech, hrdina nemá šanci uniknout svému osudu. Oživením drtivé, osudové makrostruktury hmoty, iluzivním pohybem věčného hledání, ohrožení a úniku dociluje autor strhujícího efektu. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Primární je snaha o identifikaci, především díky neustálému pohledu z 1. osoby. Divák tak objevuje vše v pŕesném pořadí jako odsouzený nešťastník: tma, jídlo, krysy, kyvadlo, mechanismus, jáma.... Film je to nepochybné výborný, ale utvrzuje mne v tom, že Poe je nepřepsatelný a to navzdory všem mnohačetným pokusům po celém světě. Adaptací jeho děl jsem viděl skutečně poměrně dost, ale ačkoliv se Švankmajerova díla nejvíce pŕibližují jeho odkazu, Poe sám je stále o tisíce svételných let dál. Jeho genialita totiž je a patrně ještě velmi dlouho bude naprosto neztvárnitelná. Ale to už se dostávám trochu někam jinam. Ješté zmíním, že slovo Naděje má v názvu oproti originálu dosti zásadní význam, neboť film nekončí stejně, nýbrž si finále vypůjčuje z jiné stejnojmenné povídky V. de l'Isle- Adama. Velmi zajímavé a pojetím rovnocenné originálu. ()
Švankmajer tu nemá jednu věc. Nemá trpělivost. To kyvadlo padá dolů tak rychle, že by se za to nemusela stydět bondovka. Trochu to odporuje původnímu záměru z povídky, kdy tíseň pramenila právě z nekonečného času, kterým jednotlivé pasti sklapávají. Ale dobře, je to stále působivé. Jen se s tím posunem musí počítat. ()
Poe vskutku byl mladík plný nebeského optimismu a radosti. Neboť z jaké jiné, než euforií ze života poblázněné mysli, by se mohla zrodit tak ďábelská povídka, jako Pendulum? Raději nemyslet na to, co se slavnému spisovateli honilo po nocích hlavou. Oproti Zániku domu Usherů zalézá tento krátký film o něco hůře pod kůži, nicméně atmosféra plná strachu přetrvává i zde. Noční můra každého člověka na sebe díky Švankmajerovi vzala reálnou podobu a divákovi nezbývá, než se nechat unášet neutuchajícím proudem mistrovských záběrů. Konec všemu nasazuje pomyslnou trnovou korunu, a na tváři někoho možná vyloudí i posměšný úšklebek... ()
Toto spracovanie slávnej poviedky E. A. Poea som mal v hľadáčiku už veľmi, veľmi dlho. Je to vlastne len druhé dielko Švankmajera, ktoré som videl. Na základe prvého filmu a povesti, ktorá filmára-vymýtvarníka predchádza som bol zvedavý, ako sa dokáže realizovať v hororovom koncepte. Veľmi ma prekvapil. Atmosféra by sa dala krájať najmä vďaka nastolenému rytmu prostredníctvom prestrihov na detaily mechanizmus kyvadla, jamy a uväzneného. Švankmajer veľmi umne zobrazuje malé svetielko nádeje v kontraste s neúprosnosťou presne nastaveného nezastaviteľného mechanizmu. Film je zároveň perfektným argumentom ako sa dal nástup zvuku zvládnuť bez degradácie filmového diela ako takého a využiť ho v jeho prospech na posilnenie vizuálnej stránky. Len škoda že sa Švankmajer nenarodil skôr a nemohol im to v 30tych rokoch ukázať. ()
Celou dobu vás provází tíživá atmosféra – příběh je natočen, jako byste ho prožívali přímo vy, vplouvá tak do vás úzkost z bezmoci a strach o sebe samého - na chvíli zapomenete, že jste pouze divákem a nechtěně se necháte vtáhnout do děje vykresleného temným prostředím se surrealistickými prvky obohaceným spoustou nepříjemných zvuků. Jan Švankmajer opět mile překvapil, dokáže totiž čerpat inspiraci z velmi zajímavých děl, navíc je vždy ztvární velmi originálně, ale zároveň základ nepozmění. ()
Zajímavosti (1)
- Závěrečná poznámka o inkvizici byla do filmu vložena dodatečně. Po roce 1989 požádal Jan Švankmajer o její opětovné odstranění, jelikož měnila vyznění filmu. (quip)
Reklama