Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

Počátky tohoto virtuózního debutu jsou v představení Škrobené hlavy, které hrál Švankmajer s Herzem v divadle Semafor. Jan Švankmajer, ač se k režii málem nedostal, naprosto bez diskuze ukázal, že odstartování vidění jeho světa formou imaginárního surrealismu, bude v československé kinematografii pokaždé jedinečný, originální a po umělecké stránce kvalitní podívaná. Precizní střihy a detaily, a to až do posledního brouka, skvěle sladěná hudba a skutečné vizuální umění. (21.07.2013)

Jako prvotina je to určitě dobré, navíc Švankmajer využil zkušenost s herci s nasazenými loutkovými hlavami o pár let později ve skvostném loutkářském dílku Don Šajn, ale jinak je to jen stín toho, co Šmankmajer předvedl v budoucnu a docela rád bych viděl téma "souboj kouzelníků" jak by ho tvůrce zpracoval třebas o dvacet let později, tady je totiž tenhle nápad trestuhodně nevyužitý a dali by se vymyslet desítky věcí imaginativnějších, magičtějších a všeobecně víc se hodících, potenciál je tu totiž nevyužit a počet úsměvně magořivých scén je na nule. (31.07.2014)

Vůbec první Švankmajerův počin nebyl vůbec špatný. Na rok 1964 určitě ne. Vystoupení dvou loutkových umělců – kouzelníků mě určitě zaujalo, stejně jako jejich soupeření – hašteření až do totálního roztrhání těla. Žonglování ala matrjoška, housle, levitující židle, sílící třepání rukou – všechno bylo v pohodě – nápaditost tomu rozhodně nechyběla… (19.02.2020)

První animovaný snímek Jana Švankmajera a hned taková pecka! Jak úvodní titulky (třeba kdo se na filmu podílel je napsáno křídou na botě Juraje Herze, který se tam jen mihne v této roličce), nebo přes výraznou a už jasnou stylizaci Švankmajerova střihu. A souznění s hudbou Zdeňka Šikoly, bez které by to vůbec nemohlo fungovat. A všudepřítomný brouk. Švanky odstartoval svoji kariéru hodně zostra! (12.07.2016)

Prvý krátkometrážny film môjho najobľúbenejšieho ČeskoSlovenského experimentátora, Jana Švankmajera. už jeho prvotina srší síte dávky originálnych, experimentálnych nápadov a je nabitá širokou škálou abstraktných entít. Dvaja kúzelníci Edgar a Schwarcewalld sa predvádzajú v trikoch ktoré ovládajú, a sú to rozhodne zaujímavé kúsky. Dvaja rivali sa však akosi nepohodnú a nakoniec sa doslova roztrhajú na kúsky. Clay-motion, s čím sa Švankmajer preslávil, je tu pomenej ale zato to je natočené zaujímavou technikou v ktorej herci za čiernym plátnom prevracajú objekty, že to vyzerá tak akoby sa hýbali sami od seba. Neviem ako sa volá tá technika ale je to dobré. (19.11.2015)