Tři zlaté vlasy děda Vševěda

Tři zlaté vlasy děda Vševěda je pohádka, která se v různých variacích objevuje často a má už řadu věcí. Je to jedna z typických klasických pohádek. Tato verze z první půlky 60. let ale nebude patřit k mým oblíbeným. Za zmínku stojí, že jde nejen o poeticky natočený děj, ale též vizuál. Například lesy či zámek v pozadí po vstupu za bránu působí prazvláštně. Zřejmě museli mít filmaři a animátoři dlouhou pařbu a z ní vzešlo tohle. Třeba když vstupuje Plaváček do hradu, ten působí jako velký vánoční stromeček - nahoře zelený po stranách různobarevné baňky. Naopak k dědovi stačí vystoupit po schodech do něčeho, co připomíná naplno jedoucí program planetária. A změn je v této verzi víc. Například Vševěd hrdinovi neporadí, ba právě naopak, poradit a přijít si na vše musí sám. Právě jeho matka od něj nic nezjistí, krom vytržených vlasů, které jejího synáčka probudí a on se tak s Plaváčkem setkává tváří v tvář. Jde o hodně stylizovanou, umělecky ztvárněnou pohádku, která pro děti není. Buď je unudí nebo vyděsí. (19.11.2023)

Tak toto je přesně ten druh pohádky kterou jsem v mládí vůbec nemusel a vždy jsem ji navíc se všemi čerty úplně zbytečně zatracoval. Nevím přesně proč tomu tak bylo, možná to ale bylo jen těmi pro mě tenkrát podivnými maskami a kostýmami či stylizovanými ateliérovými stavbami..? Fakt nevím.. Ale dnes z odstupem času je tomu přesně naopak, a k této oblíbené zfilmované Erbenově klasice se stále rád vracím. I když jak je poznamenáno v záhlaví, stále méně a zřídka kdy. Pohádka je to pěkná, avšak vtom nepřeberném množstvím kvalitnějších či divácky úspěšnějších, tak trochu už ztrácí na svém lesku, a pomalu už upadá a zapadá do nezávyhodněného zapomnění. Je to sice počin od méně známého režiséra (převážně dětských snímků), jehož asi nejvýznamnějším filmovým počinem byl film Malý Bobeš a jeho pokračování, ale i tak já si ji stále pamatuji a stále ji nosím ve svém srdci, a s ní i všecky ty oblíbené postavy jak knižní tak i ty filmové, ať už to byl třeba děd Vševěd (Zdeněk Štěpánek), Plaváček (Alfréd Strejček), převozník (Otomara Krejča), nebo slepý stařec (František Smolík). Výborný byl taktéž téměř lidový výkon v podobě odvyprávěného textu (komentáře) od Václava Vosky. (26.12.2006)

Pohádka nezapře dobu svého vzniku, tedy počátek 60.let. Stojí za vidění hlavně kvůli zajímavě stylizovaným kulisám, kompozici a hře s barvami a světlem. Pro děti asi až tak zajímavá nebude (pro současné už vůbec), ale filmoví nadšenci ji jistě ocení. Samozřejmě nelze opomenou i výborné výkony zůčastněných herců, hlavně Radovana Lukavského. (30.12.2006)

To jsou ty paradoxy. V podstatě zapomenutá pohádka a přitom se jedná o jednu z nejoriginálnějších českých vůbec. Krásné kulisy, nápaditá mizanscéna, dobrá hudba, ale hlavně originální kamera i střihy nabízející nápadité vizuální zkratky. Akce je v ní, pravda, často upozaděná a odehraje se mimo naše zraky, to ale nic nemění na tom, že se jedná o jedinečný úkaz v našich kinematografických vodách. (24.12.2012)

Vybavuji si, že jako dítě jsem se u toho dost bála a vlastně se mi to nelíbilo, právě proto, že jsem se u toho bála. Princezna mi připadala nic moc a hrad a vůbec všechno takové nedomrlé a ponuré. Žádná okouzlující pohádková vesnice, les, půvabný královský hrad. Jak z mála dokázali tvůrci udělat hodně mi dnes připadá ohromující, ale to dítě, kterým jsem byla, mi nedovolí hodnotit tuhle pohádku vysoko. A pana Lukavského si dodnes raději užívám v kladných rolích, (01.01.2012)