Elling

Snímků na téma autismu či jiných duševních poruch se netočí po světě kvanta. A z množiny takto tématicky zaměřených snímků není automaticky každý kusem výborným, chvalitebným či alespoň dobrým. Naštěstí o snímku ELLING se můžeme bavit jako o filmovém počinu velmi zdařilém. Komorněji laděný opus o Ellingovi a Kjellovi, kteří spolu sdílejí svůj sociální byt, svou duševní poruchu (leč oba s jinou diagnózou) a mají každý zcela jiný pohled na život, je citlivým pohledem do života těchto lidí. Snímek (s přihlédnutím k rozmanitosti projevů jejich diagnóz) není nijak nerealistický; právě naopak. Scény působí věrohodně, příběh není zbytečně přikrášlován či idealizován. Na snímku si také nesmírně cením toho, že se nejedná o snímek "průhledný". Do poslední minuty jsem fakt neměl potuchy, jestli budu na konci filmu juchat nebo hledat po kapsách ušmudlaný kapesník. Shrnuto a podtrženo: moc pěkný film o všednosti, obtížnosti a (přesto) kráse života. (24.02.2004)

Ok, určité kouzlo, které vás nutí u filmu vydržet jsem tam našla, ale jinak šlo o naprosto plytký příběh, stále se opakující motivy (nejdřív mi něco fakt nepůjde a pak najednou zavolám bez problémů), nepovedenou hru na emoce diváka a nějaký humor, drama nebo slibovaný zážitek jsem hledala marně. A roztřesená kamera nebo střihy do stejného záběru vážně nedělají artový film. (06.05.2013)

Kultovní snímek. Zřejmě nejoblíbenější norský film. Petter Næss tento příběh o strachu, fóbií, nejistotách a prolamování bariér inscenoval jako divadelní hru a poté ho s týmiž herci i zfilmoval. Vznikla neskutečně milá komedie o jednom mužském duu, jež se jen těžko protlouká životem. Elling jako inteligentní člověk, který je pronásledován strachem a nevolností kdykoliv, když má vyjít mezi lidi nebo jen ze svého obvyklého prostředí a Kjell, jenž se zdá být zdánlivě jednodušším, ale cítí a miluje stejně jako ostatní. Dvojice, která asociuje i slavný pár Lemmon + Matthau. Snímek, který nemá daleko ke skutečnosti, ale přesto vyzní optimisticky. Film, který se především díky svému humornému nádechu s přehledem vyvaroval laciného sentimentu. A Ellingova nesmělá hledající básnická povaha je mi nesmírně blízká. (31.07.2006)

Elling (Per Christian Ellefsen) a Kjell Bjarne (Sven Nordin) spolu bydlí v jednom pokoji v psychiatrickém ústavu. Elling celý život prožil ve stínu své matky, a bez ní se neumí zaobstarat, zatímco Kjell Bjarne, působí násilnickým dojmem a jeho jedinou touhou je pořádně si vrznout (ale i to zná jen z Ellingových příběhů). Vláda se ale rozhodne učinit pokus o sociální integraci, a přidělí Ellingovi a Kjellu Bjarnemu byt v centru města. Oba muži se rázem musí překonat spoustu překážek a naučit se starat sami o sebe... V krátké době už podruhé jsem byl velmi mile překvapen norskou kinematografii - naposledy to byl film Kámoš - , a nyní Elling. Film, který vlastně nenese hluboký příběh, ale jen takové příjemné nahlédnutí do života těch, kteří úplně normální životy nežijí. Režie Pettera Næsse, ale hlavně herecké výkony obou hlavních představitelů, přináší na obrazovku nádhernou podívanou, které je jen málo co vytknout - snad jen částečnou "uřvanost" filmu, a taky poslední desetiminutovku, kdy se rejžovi podařilo vymáčknou slzu i s takovýho starýho cynika jako jsem já.. (13.05.2013)

Tenhle norský nominát na Oscara není ani trochu smutný, jak by se vzhledem k tématu o lidech z psychiatrického ústavu mohlo čekat. Je to film o životě dvou ne zcela běžných lidí, kde jeden má strach ze všeho neznámého a druhý mluví neustále jen o ženách. Tahle sympatická dvojka magorů s mnoha podivnými zvyky (měnit si spoďáry jednou za dva týdny, postele vedle sebe) k sobě parádně sedí a obyčejné příběhy z života ve městě proměňují v zábavnou podívanou. (11.12.2016)