Silnější než já

Náhodou, tohle je perfektně stylový snímek. Zobrazuje společnost, která je totálně v rozkladu. Děj ubíhá dopředu velmi depresivně skrze klaustrofobii vyvolávající podzemní tunely. I všechny ostatní prostory jsou jakoby stísněné, špinavé a neútulné. Hlavní devizou filmu je pak absence jakéhokoliv kladného hrdiny, což je v rámci české kinematografie opravdu osvěžující. Atmosféru dobře doplňuje temná syntetizérová hudba, o které Magyar řekla, že zní jako Depešáci. Co chtít od post osmdesátkového filmu víc, že? (23.08.2010)

Nepříliš podařená česká kriminálka, která v dnešní době budí docela solidní úsměv, třebaže není směšná... Spousta scén opravdu nepostrádá napětí, nicméně více jich je spíše přehrávanou epizodou špatně zpracovaného příběhu. Místy zajímavá hudba, místy otřesná, místy dobré příbšhové vsuvky, většinou ale bída s nouzí.... a k tomu všemu špatná režie... Silnější než já je film, na který se poměrně právem zapomnělo... (02.02.2009)

Námět filmu byl dost zajímavý, nicméně režie jej neztvárnila příliš dobře. Film se rozpadl do změti jednotlivých scén. Přestože bylo téma natočeno dost syrově, jako celek tento film nefungoval. Při dívání jsem se bohužel i nudil. Rozhodně souhlasím s větou z oficiálního textu distributora, že tvůrci přecenili svoje možnosti... (23.08.2010)

Vedle něžně souložícího Wehrenberga je nejzábavnějším aspektem filmu vizáž Karla Rodena, který sice hraje kriminalistu, ale vypadá jako vedoucí učňovské party mazáků, která na internátu šikanuje mladší spolužáky. Nevím, jakým řízením osudu se Šícha po letech přimotal k režii Magnuskových prvních Bastardů, ale po zhlédnutí tohoto snímku jsem pochopil proč. (04.03.2021)

Drama z prostředí chlapeckého Domova mládeže, odehrávající se za idylicky bezchybných dob socialismu - rajská dokonalost, spokojenost a optimismus prýští z každého záběru na dekadentně omšelé exteriéry a útulně temné interiéry. Domov mládeže je plný přátelské atmosféry: starší chlapci se pečlivě věnují těm mladším, disciplínu udržují kutivovaným verbálním projevem, dbají na fyzičku dětí zábavnými soutěžemi, odolnost testují láskyplnými údery pěstí. Tito 17-letí hoši jsou pochopitelně uctiví ke starším, galantní k dívkám, po nocích mají hravou náladu a svým roztomilým halekáním zpříjemňují spánek spoluobčanům, případně si od nich sem-tam něco vypůjčí (nevracejí pouze kvůli zapomnětlivosti - inu, mládí). Personál Domova mládeže je kamarádsky benevolentní, z napadení vychovatelky nedělá žádnou vědu a tělocviku navíc pro mladší, podlitinami poseté chovance si nevšímá. Starosti má ovšem policejní vyšetřovatel Karel Roden, s vizáží a projevem Hitlerova oblíbeného levobočka: v revíru se mu množí mladé ženy, kterým kdosi vytváří v organismu 15 cm hluboké bodné rány (nožíkem s asi 7 cm dlouhou čepelí). Pro diváka poněkud nepochopitelnými metodami policie pátrá po násilníkovi, jež tak bezohledně rozvrací socialistickou idylku... Film se pyšní nevalnou audiovizuální kvalitou, hudbou hrající na nervy a nepříliš přesvědčivými hereckými výkony. Námětu nechyběl potenciál, který byl spolehlivě nevyužit: příběh je roztříštěný jak úsměv po polibku kladivem - věnuje se spoustě vzájemně málo souvisejících problémů a množství postav, ovšem žádné pořádně, jen klouže po povrchu. K postavám si nelze vytvořit bližší vztah, v nejlepším případě je budete nesnášet, povětšinou vám však budou ukradené, protože se o nich prakticky nic nedozvíte. Očekávání: nic-moc, výsledek: nic-moc, hodnocení: průměrných 51% za solidní atmosféru. (23.08.2010)