Jonáš a Melicharová

,,Melicharová nefuň a uklidni se ! '' ------ Viděno před lety a viděno dnes. Rozdíl v hodnocení ? Značný! Coby jedinec starší, moudřejší (snad) a znalý souvilostí (alespoň částečně) musím panu Suchému sklonit hluboukou poklonu. Co on dokázal, dokázal málokdo. A dost možná, že on byl po V+W jediným s panem Šlitrem co se týče divadla a hudby jediným kdo tak mocně vládl divadlu a kabaretu. Pravda i dnes mi tam moc neseděla ta jitka Molavcová, která mi jinak nevadí, no ale když už si ji pan Suchý vybral jako Melicharovou...tak co ! A tak doufám, že se válejí v těch pěnězích a ne v tom druhém :-). Chápu, že kdo tu skrumáž scének prokládaných vtipnými rozhovory Molavcové se Suchým vidí dnes, nepolíben šedesátými lety a Semaforem (nebo alespoň jejich dozvuky) nemůže vůbec pochopit. je to jiná doba, jiný svět. Ten dnešní už je jiný. Někdy bohužel. Skvělý komentář: sportovec. Dávám za 4 žluté tulipány. * * * * (08.02.2019)

Semafor, a tak i tento film, jsou z jiné doby. Z doby kabaretů, slušnosti, subtilních slovních hříček a čistoty. Těžko srovnávat film, který je spíše než filmem sestřihem scének a písniček, například s Avatarem. Jisté však je, že Jiří Suchý a celý jeho Semafor dlouhá léta udržoval laťku obecného vkusu na té nejvyšší úrovni, byť mu to mnohdy mnozí nechtěli dovolit. A Jonáš a Melicharová jsou toho nepochybně součástí. (15.09.2010)

Je to pocta divadlu Semafor a jeho poetice a písničkám a jako takový je tento film třeba brát. Není to příběh s dějem, je to střihový film a mne osobně semaforské písničky i historické záznamy scének potěšily. Dnes už je to také historický snímek a tak je to taková nostalgie na druhou. Chápu ale, že se jedná spíše o fanouškovskou záležitost a kdo nemá tvorbu Jiřího Suchého rád, toho tento film nemá čím zaujmout. Pokud jde o mne, jsem velmi ráda, že film vznikl. (10.01.2020)

Na malém prostoru velký tingtangl. Je to prostě skvělé. Dýchnou na vás staré časy kabaretů a šantánů, láska k V+W a samozřejmě dobrá muzika. Jitka Molavcová není zdaleka jen přívěšek, ale rozjíždí to ve velkém stylu. Jak člověk nepolíbený tvorbou Suchého a Šlitra před tímhle smekám klobouk a házím do do křoví. 85% (12.10.2019)

Osu filmu Vladimíra Síse Jonáš a Melicharová vytváří semaforské představení. Tvůrci využili stavební adaptace divadla Semafor a zasadili děj, v němž pochopitelně dominuje hudba, zpěv, inteligentní komika a sestříhané archivní materiály, na jeviště i do zákulisí přestavovaného divadla. Dobové snímky jsou použity poměrně střídmě a přesvědčivě dokreslují atmosféru. Jsou to úryvky z filmu : Bylo nás pět, televizní písničky, části televizních pořadů, i záběry ze semaforského archivu. Díky jim se na plátně objeví Jiří Šlitr, Jan Werich a další známí lidé, spjatí s érou Semaforu. Oba protagonisté dostávají zároveń dostatek prostoru, aby znovu přesvědčili o svých uměleckých schopnostech, čímž přispěli k sympatické podívané. (15.04.2013)