Stan a Ollie

Ten příběh je moc hezký a oba protagonisté jsou vynikající. Sledujeme závěr kariéry dvou kolegů/přátel, přičemž je nám nenuceně a skoro nenápadně zprostředkováno až dojemně silné a přesto něžné pouto, které jim vydrželo i přes různé neshody a odluky. Dnes už se asi v TV grotesky nepouští, takže originál nejspíš moc lidí nevidělo, ale i ve svých filmech působili Laurel a Hardy, jako by k sobě patřili, jako nerozluční bratři a přátelé. Jeff Pope se rozhodl právě tuto stránku vyzdvihnout a předkládá svou verzi, která sice působí mile a čistě, ale ve skutečnosti je to obrázek zidealizovaný a nepravdivý. Resp. to přátelství nejspíš vcelku vystihl, ale fakticky se věci udály jinak. Pokud si potrpíte na korektní filmografii, sáhněte po nějakém dokumentu. Pokud je vám to jedno a Stan a Ollie ve vás probudil zvědavost...raději nepátrejte jak to bylo doopravdy, ušetříte si zklamání z klamání a tento film vás pohladí po duši. Dokonalý protipól ke všem akčním, sci-fi a monster filmům. Tzn. pro někoho těžká nuda. Navíc tento typ humoru (infantilní, jemný, mimický), na dnešního diváka moc nezabere. (05.06.2019)

I když dvě hlavní role ztvární praštění komici, nemusí se dostavit salvy smíchu, aby film, ač tématicky ne zrovna veselý, působil mile a nikdy ne těžkopádně. Chválím oba hlavní herce i hořkosladký způsob zpracování konce jejich kariéry a v paměti mi zůstává jejich poslední společné vystoupení, kdy jsem měl o tlouštíka Reillyho vážně strach. (24.03.2019)

Staršia pani: „Chceme len vedieť, kto hrá Laurela a Hardyho, prosím.“ Manažér Glasgow Empire: „Hrajú sami seba.“ Staršia pani: „Kto?“ Manažér Glasgow Empire: „Laurel a Hardy. Sú tu osobne, píše sa na plagáte, sú tu osobne.“ Komikov Laurela & Hardyho moja generácia ešte dobre pozná. Pamätám, keď napr. v čase Vianoc dávali aj filmy s Chaplinom, Busterom Keatonom, neskôr Mr. Beana či Bennyho Hilla. Je možné, že mladej generácii nie sú tak známi. Životopisný film o nich v žiadnom prípade nie je komediálnym žánrom, je to film s trpko – horkou príchuťou dvoch starnúcich klaunov. Ich život neskončil prepychom dobre zarábajúcich tvárí Hollywoodu. Steve Coogan a John C. Reilly boli vynikajúcim výberom. Neviem si predstaviť lepšie obsadenie úloh. Na konci som mala slzy v očiach. Ollie: „Viete, keď sa pozeráte naše filmy, nikto iný v príbehoch nás nepozná a my tiež nikoho nepoznáme. Boli sme to len my dvaja. Mali sme len jeden druhého.“ (28.12.2022)

║Rozpočet $10miliónov║Tržby USA $5,470,235║Tržby Celosvetovo $24,420,923▐ Pre mňa veľmi milé prekvapenie, týchto dvoch komikov v čierno-bielych groteskách som mal veľmi rád a tu ich záver kariéry strhne aj vďaka bravúrnemu hereckému prejavu hercov ako Steve Coogan a John C. Reilly. Doslova pohladilo. /85%/ (17.11.2019)

Pánové Coogan a Reilly dostali neřešitelný úkol, ale poprali se s ním se ctí. Skuteční Laurel a Hardy, ať už je k sobě jako dvojici strčil kdokoli, ruku mu vedlo samo nebe, protože taková chemie se nedá napodobit. I když se Coognan i Reilly poctivě snaží a předvádí dokonalé grimasy i pohyby, magického kouzla původní dvojice prostě dosáhnout nemohou. I tak bych jejich výkony hodnotila vysoko. ----- Snímek potěší tím, že si nevybral období, kdy jsou komici na vrcholu, ale zvolil jen jednu epizodu jejich kariéry, která je na konci. Tím pádem je pochopitelně posmutnělý. ____ Dobrý nápad byl proložit jejich poslední turné klasickými gagy, zde využitými v běžných situacích (mělo jich být víc). Zbytečné bylo ale točit příběh kolem jakési jakože roztržky, která však v tomto podání nevypadala nijak osudově, a proto ani důležitě. Vůbec se mi nezdálo, že by pány nějaké staré nedorozumění trápilo nebo kazilo jejich přátelství. ----- Mnohem silnější je příběh v momentech, kdy hrají na ztracených štacích před poloprázdnými sály, kdy musí bojovat o uznání svého umění a podbízet se nějakými lacinými skeči v kinozpravodajství (ale možná, že jako profíkům jim to zas tolik nevadilo). ____ Postrádala jsem větší svižnost a soustředěnost. Stejně jako nějakou nosnou myšlenku, snímek je však především klasickým životopisem. Přesto je zajímavý a pro někoho, jako já, kdo jejich životopisy nezná podrobněji, i poučný. Protože by mě ani nenapadlo, že dvě tak nezpochybnitelné ikony musely na sklonku svých profesních životů urputně dokazovat, že pořád ještě umí, to co uměli vždy – rozesmát. SHRNUTÍ: Dělat živelnou srandu vyžaduje profesionalitu a dřinu. (10.03.2022)