Hebká kůže

Francois Truffaut mě naším prvním filmovým setkáním dostal. Myslel jsem si, že se bude jednat o sice skvěle natočený, ale nudný doják. Ani náhodou. Doják to žádný není a nudný už vůbec ne. Od samého začátku je zajímavý, všechny scény přesně vyvážené, žádné zbytečně dlouhé záběry ani dialogy. A o doják také nejde. Žádné szlzopudné výlevy a co víc, režisér neumožní ani žádné ztotožnění s hlavními postavami. Ani s přirozeným Jeanem Desaillym, ani s křehkou kráskou Francois Dorléac a žensky chladnou Nelly Benedetti. Závěr filmu je oproti poklidnému plynutí děje jako facka mokrým hadrem přes tvář. Merci, monsieur Truffaut. Těším se na další shledání. P.S.: Možná neoprávněně podezřívám Sama Mendese, že se tímto filmem nechal volně inspirovat, když psal scénář pro svůj opus magnum. Téma muže v krizi středního věku a jeho milostné vzplanutí k mladé dívce mi dosti připomnělo "Americkou krásu". (10.08.2007)

Jeden z prvních filmů tehdy velmi mladého režiséra se obírá důkladnou studií manželského trojúhelníku. Banální průběh milostného románu známého literárního teoretika a publicisty s letuškou, má obvyklý průběh i vyústění. Víc než o vztah tu jde o flirt zejména z mužovy strany. Nevýhodou dvojího života je jeho neobyčejně obtížně tajiltelná dvoukolejnost. Po vyjasnění skutečného stavu věcí, zejména manželova lhaní, se zoufalá choť rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Paradoxně ve zhruba stejném momentě, kdy nespokojená letuška odchází z flirtu, znechucena dvojakým postojem svého milence. Tragédie, která následuje, je současně charakteristikou celého filmu. Posedlost mezilidskými vztahy zůstala Truffautovým dominantním tématem. Tématem, kterému propůjčil nadčasovost. (20.10.2007)

Klasický manželský trojuholník, v ktorom je jeden uhol zlikvidovaný v okamžiku, keď už trojuholník fakticky neexistuje, ale tušená nevera sa zmení na neveru dokázanú. Neoriginálnu tému Truffaut nepoňal netradične a napriek tomu vytvoril zaujímavý film, v ktorom má všetko svoje miesto, nič tam nechýba ani nie je navyše. Výsledok je solídny, dojem z filmu chvíľu ostane v hlave a vyprovokuje zopár otázok, ale po chvíli všetko vyprchá a je mi jasné, že som videl síce nadpriemerný, ale určite nie mimoriadny film. (22.02.2013)

Presvedčivo podaný príbeh o tom, aká riskantná môže byť pre roky ženatého muža nevera. Ak už raz vkročí na tento tenký ľad, treba si dávať pozor na každý krok. Každý pohľad ho môže prezradiť, každý čin zviesť z plánovanej trasy. Truffautovi sa tu od začiatku darilo vyvolať vo mne pocit, že napríklad aj obyčajné vypnutie svetla v hale a následné zapnutie v ďalšej miestnosti, či privolanie si výťahu, sú mimoriadne podstatné úkony. Potom už naozaj záväznejšie rozhodnutia, ako ubytovávanie sa v hoteli so svojou milenkou, na mňa pôsobili podobne nebezpečne ako ruská ruleta. A napokon si človek môže aj srdce rozkrájať, ale či sa mu to podarí zvrátiť, keď všetko časom oľutuje, už nezáleží len na ňom. Irónia typická pre túto situáciu nastáva, keď muž - iniciátor, vlastne ani nie je prvý, kto to všetko oľutoval. Dej filmu možno neznie veľmi prekvapivo, no oplatí sa vám ho vidieť už len kvôli umnému prevedeniu slávneho režiséra a hebkej pokožke jeho takmer menovkyne Françoise Dorléac. (24.06.2015)

Vážnejšie filmy o nevere iba málokedy sklamú a tak je to aj v tomto prípade. Dosť ma prekvapila kvalita obrazu, na rok 1964 to bola fakt úžasná kvalita. Krásny čistý obraz s výraznou čiernou farbou, to sa v starších filmoch len tak nevidí. Príbeh spisovateľa, ktorý sa zahľadel do peknej letušky prebieha v prvej polovici pokľudne a romanticky, manželka nič netuší, všetko klape...Až to zistí, jej reakcia bola na môj vkus dosť mierna až som si hovoril, óó, aká super chápavá žena, ktorá berie veci tak ako sú. Lenže príde prekvapivý záver s typickým ženským skratom v hlave (ženáči vedia o čom hovorím) a potom zareaguje úplne inak. Až záver to u mňa dvihol o hviezdu vyššie. 70%. (13.09.2015)