Mnoho povyku pro nic

Já to vidět v originále bez titulků, tak se z toho nejspíš zcvoknu. Ta stará angličtina je totiž fakt naprosto šílená věc. Jako kdybych ani angličtinu neposlouchal. Kenneth Branagh si ale s příběhem Willfrída z Šejkspíru vyhrál, to se musí nechat. Sice mě to místy nudilo a připomínalo příběhy Jane Austinové, ale závěr byl tak nadupanej, že mi úplně vrátil sílu do žil. Morálně silnej a režisérsky naprosto dokonalej. Poslední scéna, ta by snad měla být povinně v nějaké placené terepii pro dobrou náladu. Jo a Keanu Reeves se mně tady fakt docela líbil. Byl takovej miloučkej (na padoucha), ale víc za něj mluvil zjev, než to, co sám řekl. (07.05.2014)

Možná to není úplně jednoznačně za pět, ale tak skvělé komedii, jakou je Much Ado, nemůžu dát méně. Branaghova verze je opravdu krásná, švitořivá a romantická. Dokonce ani drobná zkrácení textu nepůsobila rušivě. Velmi se mi líbily elementy mimo samotný původní text, například trampoty s lehátkem a podobně, které celému filmu přidávaly na střízlivé a padnoucí komičnosti. Za drobnou kaňku považuju přítomnost amerických herců. Ne že by hráli špatně, ba právě naopak třeba takový Washington byl vynikající, ale prostě se nemůžu smířit s americkou výslovností ve spojitosti se Shakespearem. Práve Denzel byl jediný, který se snažil obšas o RP. Jenže když v jedné scéně zvládny použít zárovň rotický i non-rotický akcent, působí to rušivě. Jediný z amíků, kdo mi do filmu sedl, tak byl Keaton jako Dogberry, kde se jeho přehnaný přízvuk naopak hodil náramně. To sum it all up, paráda. (23.02.2009)

Shakespeare v podání Kennetha Branagha v sobě vždy skrýval jisté kouzlo, které jsem v jiných filmových interpretacích (snad ještě krom Pacinových verzí) najít nedokázala. Jak to ten chlap dělá, že v hrách zachová původní jazyk, přesto jsou pořád tak svěží? Shakespearovy hry můžete milovat, nebo nenávidět a já, ač se nepovažuju za nějakého znalce, se řadím spíše do první skupiny diváků. Filmovým zpracováním jeho her jsem ale často zklamaná; o vršících se vrstvách patosu ve verších, jenž každý zná, skutečně není. Kenneth do všech adaptací dává své zaujetí a svůj mozek, zvláštní náhodou (či spíš předem pečlivě promyšleným plánem) jsou ale jeho verze nejbližší podstatě Shakespeara jak myšlenkou, tak dějem. Kdyby náhodou někdy režíroval nějakou Willovu hru v Londýně a ještě hrál hlavní roli, dejte mi okamžitě vědět. Pojedu se na něj podívat, protože tenhle chlap dokáže veršům vtisknout život. Jeho slovní přestřelky s Emmou Thompson, v té době ještě jeho manželkou, patří k vrcholům filmu. Škoda, že odbočka k Michaelu Keatonovi a hlavně prkennost Keanu Reevese jinak mé hodnocení o hvězdičku sráží. Dodatek 4. února 2011: Kašlu na špatné obsazení hlavního záporáka; kvůli dvojici Emma & Kenneth, hudbě Patricka Doyla a sympatické režii si Much Ado About Nothing těch pět hvězd zaslouží. Pravděpodobně nejlepší shakespearovská filmová komedie, co jsem kdy viděla. (31.10.2009)

Řečeno sportovní terminologií K.Branagh po svém umělecky i divácky úspěšném debutu potvrdil brejk. Tentokrát se obklopil americkými herci, přesadil je do kouzelně prosluněné krajiny Toskánska, P.Doyle mu opět složil nádhernou hudbu (Sigh no more ladies) a všechno je to natočeno lehce, hravě a duchaplně-k vrcholům patří špičkování mezi Benedictem (Branagh) a Beatricí (Thompsonová), kteří jsou si od začátku souzeni, jen o tom dlouho nevědí... (01.02.2007)

Parádně jsem se pobavil, moc jsem si nepřipouštěl, že se budu takhle bavit u zfilmované Shakespearovi hry, navíc z téhle doby. Kenneth je ale opravdu kalitní režisér a tenhle film je jedním slovem "pěkný". Skvělé dialogy a herecké výkony. Hlavně duo Branagh/Thompson no a určitě musím zmínit BOŽÍHO velitele stráže, pomateného souseda Michaela Keatona! Tohle je strašně pozitivní film u kterého jsem se po celou stopáž alespoň pousmíval a vychutnával i v češtině skvělé dialogy i monology (hlavě monology Branagha). Doporučuji pro zlepšení nálady :) (03.04.2011)