Dannyho parťáci 2

Steven Soderbergh dokazuje sobě i nám, že je schopný natočit o tomtéž dva velice odlišné filmy a ještě tím slušně pobavit. Bohužel je tam už jen to "slušně". Povedeně si pohrává s ruční kamerou, která roztřeseně snímá ty elegantní a dobře vypadající herce, kteří už nepůsobí tak sebejistě a pohodově jako tomu bylo při prvním setkání. Ano, je to záměr a je to zajímavý záměr...jenže, kdo o to stojí? Tohle jsou Dannyho parťáci, sakra, ne Guy Ritchie, jehož filmům se až podivuhodně podobá i místní hudba. U toho opravdu člověk neví, co může čekat...skoro:) Ale právě proto, že tohle je "jen" Steven Soderbergh a jsme v žánru v jakém jsme, tenhle tah s temnější atmosférou a pokažením všeho, co jde, moc nevychází. Co ale vychází na sto procent, jsou některé konverzační vtípky, například nezbytný rozhovor Clooney-Pitt mezi čtyřma očima a nějakým tím chlastem, ze kterého pochopíte, že i velká sklenice může být i velkému herci malá. Další skvělá věc a ukázka všemocnosti režiséra je Julia Roberts. Ta samá Julia Roberts, která byla v prvním díle symbolem krásy a tím, zač stojí bojovat do posledního dechu, tady vystupuje jako nenamalované (nebo aspoň namalované tak, aby vypadalo že není namalované) a špatně oblečené křoví a na výsluní září a sexappealem žhne Catherine Zeta-Jones, které mimochodem ty kratší vlasy sluší tak, že by se to mělo v rámci bezpečnosti zakázat. A rozhodně po Bradově boku vypadá líp než Angelina Jolie (zdravíme Tylera;)). Pořádně kvalitní fotky v těch rudých šatech z konce filmu a máme tu novou bohyni....ale to už jsme zase tam, kde nemáme být. Máme být u toho, že ač se druhý díl snaží jak chce, hraje na jinou strunu a kdesi cosi dalšího, aby diváka zaujmul (za což budiž rejžovi chvála aspoň kvůli tomu úmyslu), dějově kombinační frajeřinky je třeba mít v krvi tak jako je tomu třeba u Podfukářů, jinak bude výsledek spíš horší než lepší. A osobně si myslím, že žoviální nadhled slušel Dannyho Parťákům poněkud víc. Hodně těsných 70% a jdu se svou milou na večeři;) PS: Pokud jste to dělal všechno sám, tak hodně velký respekt, monsieur Cassel. (30.11.2006)

Roztříštěné zrcadlo se neustále snaží poskládat opět do sebe, velmi promyšleného děje do detailu, ale do sebe nezapadá, a pokud ano rychle vlastně zjistíme, že něco to mu chybí. Steven Soderbergh se snažil diváka, opět držet v napětí, ale při překombinovaných závěrečných scénách se divák rozhodně nenabažil, ale trochu utlumil. Nová vůně tu rozhodně je a příjemný večer s Ocean's Twelwe byla příjemná, akčně pocukrovaná oddechovka, ale poněkud nedotáhnutá do konce. (17.02.2012)

Zmatené, utahané, postrádající šmrnc a eleganci prvního dílu. Brilantní atmosféra se vytratila a zůstali akorát solidně bavící se herci. Veliká škoda nevyužitého potenciálu a ostrý kontrast skvělému prvnímu dílu. Snad se v trojce tvůrci vrátí ke stylu jedničky, tenhle překombinovaný hype Dannyho parťákům nesvědčí... (12.12.2006)

Po formální stránce jeden z nejstylovějších filmů poslední doby. Ultra fucking cool retro s vynikající kamerou, báječným Holmesovým soundtrackem a bohužel také s neskutečně pitomym scénářem. Kdyby ten stál aspoň trochu za to(mnohem méně postav, mnohem méně lokací, vlastně mnohem méně všeho), jednalo by se možná i o pořádnou filmovou událost. Takhle je to jenom za tří. Ale Soderbergh je frajer a díky tomuhle počinu a plno vychytávkám v něm (přílet do Amsteru) ho asi cpu mezi pět nej režisérů, protože tak jako on se s filmy skoro nikdo jiný nemazlí. (10.01.2005)

Soderbergh tentokráte boduje jen a pouze po formální stránce. Opět se dočkáme výtečné a nápadité kamery, skvělého zapojování filtrů, podbarvené hudby, či krásných kostýmů, jenomže tím to vlastně hasne a dál už není nic, co by stálo za řeč. Obsahově je film až příliš komplikovaný, scénář je zbytečně zmatený, děj je až příliš rychlý a nápaditost a vtip z jedničky je taky pryč. (22.07.2005)