Mezičas

Tak jsem dneska znovu tenhle televizní film mohl po letech vidět. Dneska (5.9.2010) se dával na CT2, pro připomenutí si nedožitých 80. narozenin herce Petra Haničince. Ale vedle něho jde i o připomenutí Ivana Luťanského, a dneska vlastně už i V. Dlouhého. Přijde mi zajímavé, jak ten, kdo zde napsal obsah, tak se nápadně shoduje i s těmi, co ho napsali na CT teletexu a na na internetu - Seznam.cz. Ale hlavní pro mě byl příběh otce a dvou synů, tak jak ho napsal J. Hubač. je to taky ukázka toho, jak je politika a režim nedůležitý, a jak člověk stále potřebuje pro svůj život to či ono, a pokud to nemá, tak je nespokojený, hledá, bojuje... (05.09.2010)

Vynikající drámo, které by si zasloužilo plné filmové zpracování. Silný příběh o rozchodu, spravedlnosti i opaku, odhodlání a přirozených i autoritativních citech. Také o bratrské lásce a pomoci. Síla zvítězit nad nepřízní osudu, který si každý vytváří sám, ať už si to uvědomuje, nebo ne. Velká řada vynikajících herců i výborná režie a scénář. Věrohodný obraz boxerského prostředí i rodinného krbu, který ovšem skomírá a je potřeba ho rozdmýchat. (11.03.2013)

Ukrutná scenáristická (socialistická) degradácia hereckého talentu všetkých zúčastnených. Čo majú znamenať vety typu: "Jde mi to na nervy, hřbitovy, funusy, všechny ty šaškárny. Člověk by měl na to kašlat. Mrtví jsou v nás a ne v těch schnilejch dírách. Kýbl a hadr, to je celé naše vzpomínání. Pán Hubač ? ? ? (06.09.2010)

Nebýt výkonů Luťanského a Dlouhého, byla by to spíše podprůměrně zahraná moralita, která se občas pokouší filozofovat nad nesmrtelností chrousta. Haničinec hraje pod psa, Balzerová je nevýrazná a Bartoška zohyzděn brýlemi na dva a půl obličeje. Ale televizní bratři svými zcela odzbrojujícími výkony udělali z této inscenace koukatelnou záležitost. (24.01.2013)

Socialistický inscenační stroj pracuje funkčně a spolehliivě i v osmdesátých letech, hubačovské dialogy nepřekvapí, ale v žádném případě neurazí. Trochu mi tu vadí určitá režijní nevyváženost; proboxovaný čas se měl využít cíleněji, třeba k projasnění vztahu bratrů a mladé macechy. Herecky také na úrovni (zvláště Petr Haničinec v jedné ze svých typických rolí), "divoký" Ivan Luťanský, se tu vložil více do sportu než do herectví; přestože působil přesvědčivě, měl tu i několik slabších míst. Inscenační stroj české televize už pomalu opustil budovatelská témata a předznamenává již poměry a vztahy dalšího desetiletí. (15.11.2020)