Příliš dlouhé zásnuby

Guillaume Laurant upravil román Sébastiena Japrisota do scénáře velmi citlivě. V režijním pojetí Jeana - Pierre Jeuneta jednoznačně poznáte rukopis autora Amélie z Montmarthu, ale byť v obou filmech hraje stejná herečka, rozhodně postavy nesplývají. Audrey Tautou svým hereckým uměním odzbrojí, a to i ve filmu, který je o válce. Válečný příběh je odvyprávěn nápaditě, mistrně; navíc závěr si může domyslet každý po svém... MMM... (27.12.2008)

Myslím, že Jeunet zůstává i nadále svůj, svým způsobem je vlastně pořád stejný. Snové obrázky a podivné promluvy hrdinů jsou konfrontovány až srovnávány se supranaturalistickým vypravěčským stylem (viz utrhané ruce nohy ve válce nebo sex na různé způsoby). Stejní herci, stejné barevné vizuálno, stejný styl vyprávění, stejné přechody a střihy oproti nové hudbě a vážnějšímu tématu. Tak bych to charakterizovala. Pro mě zůstává Jeunet i nadále černohumorně optimistickým strejdou , co se tentoktokrát snaží ukázat lásku a válku z evropského pohledu, a i přes všechny charakteristické a ohrané znaky svého umu se mu to nadprůměrně daří. (07.08.2005)

Jeneutův styl podobně jako v Amélii, kdy se pomocí velkého množství flashbacků vrací k svérázným osudům různých postav, miluju. Stejně tak jako fascinující vizuální stránku, která úžasně kontrastuje válečné zákopové běsnění a melancholický poklid francouzského venkova. Jenže nedá se nic dělat, ač bych rád udělil plný počet, logické díry a častá dějová nepřehlednost mi to nedovolí. Nicméně překrásný film! (26.12.2008)

Naivne som očakávala, že si na mňa Jeunet pripraví nejakú romantickú oddychovku s príjemným scenárom aj keď vojnovým či mysterióznym. Namiesto toho som mala pocit, akoby som sa pozerala na prekombinovanú detektívku na motívy Agathie Christie a olej do ohňa prilial aj francúzsky štýl plný agresívnych zmätených strihov a zvláštnych kontrastov. Na jednej strane uznávam, že výprava bola čoby z iného sveta, snová a magická, no celé neznesiteľné pátranie nezlomnej Audrey Tautou nakoniec vyústi v dlho očakávaný, prehnane krátky, no i tak krásny koniec. Odpovedám na Pomovu otázku: ,,Jeunet je úplný magor." (11.04.2010)

Jean-Pierre Jeunet je svébytný a jedinečný a takovouhle formu prostě v žádném americkém filmu nenajdete. po vizuální stránce je dílo naprosto dokonalé, barevné filtry mě většinou spíš rozčilují, ale tedy to do filmu skvěle zapadá. Scény jsou chytré a promyšlené, skvělé je třeba zhasínání a rozvěcení, kde se audrey postupně svléká (i když teda ty prsa mohla taky ukázat:) ne že bych je tak nutně potřeboval vidět, ale příde mi trapný, když si je zakryje rukou, jenom aby to neviděl divák, v reálnym životě by to ta postava asi těžko udělala). Ale film je hrozně překombinovaný, někteří herci jsou si dost podobní a já se v těch jménech neustále ztrácel a vůbec jsem netušil o kom zrovna mluví a co už vlastně hlavní hrdinka vypátrala, ale ta forma je tak užasná, že mě z toho příjemně mrazilo a člověk pak rád odpustí nedokonalosti v ději. 90% (nešlo by opravdu, aby se ty filmy daly hodnotit deseti hvězdičkami!!!?) (13.08.2005)