Horká kaše

V roce 1988 to byl téměř kultovní film, jeden z prvních, který mapoval bezútěšný život teenagerů v kulisách rozsáhlých pražských sídlišť a vrcholící aktem znásilnění jedné z hlavních hrdinek. Okořeněn byl častými záběry z koncertů metalových kapel (Vitacit), včetně začínající tehdy metalové Lucie Bílé. Na jednu stranu to byl laciný trik, jak přitáhnout diváky, na stranu druhou je fakt, že metalová kultura byla podstatnou součástí životního stylu a kultury mladé generace v 80. letech. Scénář sám o sobě není nijak světoborný, ale vysloveně plytké to taky není. Hlavní hodnota filmu asi spočívá ve věrném zachycení atmosféry a reálií pražských sídlišť 80.let. Úskalí života v panelákovém bytě jsou zachycena v detailech typu pouštění desky návštěvě primárně proto, aby nebyly slyšet zvuky z WC... Zajímavostí je, že před filmem samotným byl standardně promítán kultovní krátký film/dokument o punkáčích (úvodní scéna: záběr na kanál, zazvoní budík, kanál se otevře a vylézá punkáč....), který měl odrazovat, ale jak už se to za socialismu stávalo, způsobil přesný opak - rychlý rozmach punkové kultury směrem k širším masám. Za účelem natočení hudby k tomuto krátkému filmu vznikla později slavná kapela Wanastowi Vjecy a natočila pozdější hity Tak mi to teda nandej, Ona je hotová a Oni. (13.09.2008)

Heavy Metal vyjadřuje jejich pocity a pomáhá zapomenout na trápení..... Nedovedete si představit (vy později narození), co znamenalo v roce 1988 vidět či slyšet v kině heavy metalovou kapelu. Asi jako vidět dneska mimozemšťana. Ale k filmu: je to o puberťácích na pražským sídlišti Jižní Město a kdyby tu nehrála skupina VITACIT, pes by po tom (ani tenkrát) neštěkl. Příšerný neherecký výkony a téma, které sice staví ,,máničky“ do pozitivního světla, bohužel v podání, které tenkrát oslovilo zase jen ,,máničky“. Takže jestli chcete opravdu zabrousit do sociologických vod mládeže let 80tých, PROČ? je asi jednoznačným vítězem. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Vím, kdo nazpíval ,,Až sa znova narodím“. 2.) Vím také, co je ,,BARČA“ a Commodore. 3.) Jsem jeden z žijících účastníků akcí ,,Za Jižní Město krásnější“. 4.) Byl jsem a stále jsem hrdá ,,MÁNIČKA“!!! 5.) Chci vidět Lucii Bílou za mlada. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (01.10.2010)

Moje hodnocení bude hodně subjektivní. Já na Jižnim Městě žiju od narození, takže jsem byl doslova nadšenej z toho, že jsem v tomhle filmu viděl Jižňák v podobě, jak jsem si ho pamatoval z dětství. On je ten film dost přiblblej, herecký výkony mladejch herců taky nic moc, ale mně bohatě stačilo jenom pozorovat, jak se to tady za těch 22 let změnilo. Navíc v jednu chvíli jsem se dokonce koukal k sobě do oken. Jinak nejvíc mě z celýho filmu pobavilo, když vůdce party nabídnul svýmu "kamarádovi", aby si zapařil u něho doma na Commodoru a mezitim mu celá parta znásilnila jeho starou. Asi si taky koupim Commodore 64 :-) Já prostě musim dát 5 hvězdiček, i když svou kvalitou si to film nezaslouží... (12.01.2011)

Portrét metalové mládeže v prostředí šedivé socialistické architektury betonových králikáren. První film, v němž mohly zaznít metalové skladby, konkrétně od kapely Vitacit. V té době byl heavy metal na vrcholu popularity, po zahájení perestrojky přestal být pro komunisty nevyhovujícím žánrem. Já patřil mezi tu spoustu nadšenců, co chodili po městě s džískou obšitou nášivkama (Accept, Helloween, Metallica - chachá, to byly časy). Proto mám s tímhla filmem spojeny pěkné vzpomínky. Jenomže nostalgie je jedna věc a kvalita filmu jiná. A ten film je po dějové stránce hodně slabej. I hudebně jsem dneska úplně jinde, takže tu není nic, co by mně zaujalo. (20.04.2003)

Prej my jsme mládež metalová a poslouchaj Vitacit. To byly teda songy, až vyvolaly vzpomínky na vesnický bigbíty a tu dlouhou řadu strašných a ještě horších hudebních těles. Zlatý pankáči. Jinak k filmu, klasika o pochybný mládeži, která nemá do čeho píchnout, jelikož je sterilní sídliště a nastupující trend v životním stylu zcela vzdaluje od přírody i nějakých hodnot. Bohužel celkem nijak výrazně zpracováno a spíše než ucelený příběh se to jeví jako řetěz sond do jisté subkultury panelákových part výrostků, kde Mirky Dušíny a jeho rychlošípáky nahradila Bratrstva kočicích pracek a bandy různých Alžbět Prknářových. Máničky jedny! (27.07.2014)