Maso a krev

Matně si na tenhle film vzpomínám z raných devadesátek. Ne, že bych ho viděl, mám dojem, že ne, ale pravidelně jsem na něj narážel u známých a kamarádů na videokazetách a pořád jsem si říkali, že si ho jednou pustíme. Protože jsme si říkali, že to bude fakt maso. Vzpomněl jsem si na ten film ale až teď. Když se to vezme kolem a kolem, je to vlastně příběh o dívce (tak trochu mršce), která si užije zajímavé dobrodružství a pak se vrátí k jistotě. V ysrovém zpracování a skvělém obsazení. (27.01.2017)

Pořádně šťavnatý flák syrového masa nakládaného v takřka průzračné krvi. Těžistě avizované drsnosti Verhoevenova pseudo-historického filmu nespočivá tolik ve scénách explicitního násilí (jako že i to je zde přítomno v množství větším než malém), nýbrž v postavách samotných. Ty jsou totiž opravdu jen "maso a krev" - o slušném stolování nikdy neslyšely, sex si vynucují násilím a problémy řeší pomocí zbraní. Vyšší cíle neexistují, jste buď živí nebo mrtví, máte plné stoly jídla nebo strádáte v zabláceném tábořišti. Na černé a bílé rozděluje scénář charaktery až v samotném finále, které tak již odkazuje na klasická pravidla žánru a je snadno předvídatelné, což se naštěstí nedá říct o ději předchozím, jehož síla spočívá právě v neotřelosti a neodhatelnosti dalšího vývoje událostí. Zaskočí akorát některé konverzační scény, kdy Verhoeven z neznámého důvodu přepíná do divadelního režimu, ve filmu působícího značně strojeně. Co na jeho režii naopak potěší, je velice zajímavé, dynamické vedení kamery (akorát samotný obraz nevypadá nejlépe, bůhví na jaký materiál to bylo točeno). ..Tenhle krvavý biftek, kořeněný atmosferikckou hudbou Basila Poledourise zkrátka chutná náramně dobře a nevidím důvod, proč je alespoň nezkusit ochutnat. Dobrou chuť...90% (12.04.2008)

Jak to dopadne, když v 80. letech natočíte něco, co vypadá jako naturalistický příběh z třicetileté války s nádechem fantasy, obsadíte do toho Hauera ve vrcholné formě, a Jennifer Jason Leigh, která se za ním (úspěšně) snaží v ničem nezaostávat, a přitom všem jste mladý talentovaný režisér, a fakt se hodně snažíte... Rutgerův žoldák Martin se jen tak nezapomíná a vůbec je to celkově velmi silná záležitost. Po Excalibru a Barbaru Conanovi nejlepší film z 80. let, ve kterém se nějak používají meče. (22.01.2006)

Až na dobrou atmosféru a výpravu je ten film hrozná ptákovina. Z tvrdého žoldáka a lupiče je najednou trapák, kterému bych měl fandit? Verhoeven staví na nekorektnosti, která, jak je u něj obvyklé, sklouzává do úchylnosti, až mám pocit, že při natáčení držel v ruce i něco jiného než kameru. Nezbývá než citovat kolegyni Rozum i cit, jež ve svém komentáři pro změnu cituje svého přednášejícího: ,,Dnešní výklad se vám bezpochyby bude líbit. Obsahuje totiž sex, násilí a ničení cizího majetku." (16.06.2010)

Paul Verhoeven je jeden s tých režisérov, ktorý sa vyžívajú v brutálností, či násilí, ale nesmieme zabúdať na to, že je to aj jeden s tých režisérov, ktorý natočil veľké hity (Total Recall, Robocop, Starship Troopers). A Krutosť a láska je jeden s tých filmov, ktorý sa radí medzi tie lepšie. Okrem spomínaného Verhoevena, tu narazíme na ďalšie zvučne mená, ktoré majú nemali podiel na kvalite - Jan de Bont (kamera), Rutger Hauer (anti-hrdina Martin) a predovšetkým Basil Poledouris, ktorý pre Verhoevena už skladal hudbu v neskoršom Robocopovi, či Hviezdnej pechote a výsledok je pár rokov po nezabudnuteľnom Barbar Conanovi skvelý aj tu. Flesh+Blood okrem dobrých hercov, nepredvídateľného hlavného hrdinu, skvelej hudby a kamery, ponúka predovšetkým aj veľkú dávku násilia, ale hlavne nádhernú výpravu, lokácie a kostýmy. Oblúbený soundtrack: Main Title, Wagon Attack, Martin & Agnes Love Theme, Denouement - End Title. 80% - 4* (12.12.2015)