Dogville

Viděla jsem to v opačném pořadí a možná proto se mi Manderlay líbil víc. Ke nesporným kladům Dogville patří Paul Bettany a Nicole Kidman, víc než v Manderlay mi vadily kulisy a opravdu hodně mi lezla na nervy pasivita dvou hlavních hrdinů. Závěr s dokonalým poučením pro život to ovšem značně vylepšil. Grace ovšem nikdy nebude mojí oblíbenou hrdinkou.3,5* (25.09.2006)

Původně jsem čekal nějaký experiment ve stylu Antikrista, který se mi třeba i bude líbit, ale v rámci "umění" to zas půjde (nejen) s rozuzlením do háje a já zklamaně přiklepnu průměr a nálepku "nepochopeno". Ale chyba lávky! Protože Pointa s velkým "P" (kterou asi málokdo odhadne předem) je v tomto filmu (no, pravda, spíš divadle) naprosto dokonalá a těžko by si mohl divák přát lepší. A příběh, který k ní spěje, je sice na jednu stranu dlouhý (což bude kromě "krapet" nefilmové formy asi jediný možný zápor Dogvillu), ale na druhou velmi dobře napsaný, rozhodně nenudí a jeho délka zde má své odůvodnění (stupňování "zla" až na samé maximum). Co se týče hereckého ansáblu; vybrání Nicole Kidman do role hlavní hrdinky bylo absolutní sázkou na jistotu, protože ona zde zahrála opravdu výborně a snad každý divák jí fandil, soucítil s ní a chtěl za přečiny proti její osobě odplatu. Ostatní herci také nebyli vůbec špatní, ať už to byl Paul Bettany alias nerozhodný srábek, Stellan Skarsgård jako neurvalý primitiv nebo James Caan v malé (ale o to hezčí) roli mafiána. Takže tento příběh o lidskosti, využívání, dobrotě, zneužívání, toleranci, ponižování, odpouštění a pomstě jsem si opravdu vychutnal. A pokud někteří prohlašují, že je tvůrce cynik, negativista a jeho Dogville postrádá citovost, tak se v tomto případě (opakuju v tomto případě, kdo ví co za sousto si na mě pan Trier přípraví příště :-) ) jen nahlas směju a přehrávám si v hlavě, kolik emocí a myšlenek ve mně toto 5*-ové dílo vyvolalo. Napsal bych sem geniálně krutou "hlášku" s "přestat, pokud zadrží slzy" v plném znění, ale nebudu spoilerovat. (06.09.2011)

Mám rád experimentování s filmem, mám rád divadlo a navíc jsem věděl, že ač jsem se ze žádným z filmů Larse von Triera nesetkal, mám čekat neočekávané. A přesto si ten zmatek v hlavě, který mi tam Dogville rozpoutal, nedokážu urovnat ani pár dní po jeho shlédnutí. Rozhodně se o něm nedá říct, že je to divný film, to ne. Ale zvláštní zvláštní, to pravda je. Von Trier chtěl dosáhnout absolutního vítězství obsahu nad formou, jenomže tím filmu vytvořil jeho hlavní Achillovu patu. A nebo snad chce někdo namítnou něco proti tomu, že divák se bude plně soustředit na příběh a bude mu úplně putna, že herci se pohybují v obrovském studiu, kde stojí kulisy, nad kterým by si i divadlo uplivlo, že iluze dne a noci, stejně tak i ročních období je umem skvělého týmu osvětlovačů a že většina zvuků, včetně otvírání dveří a zpěvu ptáků byla přidána až v postprodukci? Můžeme si odpovědět, že ano, ale pouze za předpokladu, že Dogville bude mít příběh opravdu silný, což bohužel (ne)má. Fotografie pod závěrečnými titulky mě položily na vážky, zda-li je Von Trierův scénář podle skutečné události nebo ne, ale i kdyby (ne)byl, nelze mu upřít jistá působivost. Zároveň s ní je zde však i jakási chladnost a koneckonců i předvídatelnost a to je podle mě hlavní důvod mého „nízkého“ hodnocení, které bych velmi rád zvednul výš, už jenom kvůli hercům, kteří hrají jako o život. Nicole Kidman přímo září a vzájemná nesourodost s Paulem Bettanym je výborná. Dogville je film, který se hned tak nevidí, ale když už se vidí, mohl by alespoň stát za to. Ne, nejsem náročný, jenom mi vadí, když v tom něco skřípe a tady to skřípe až moc. (07.07.2005)

9 / 10 Dogville je veľmi ťažké opisovať - je tak nabitý nápadmi a myšlienkami, úvahami, postojmi a názormi, že nepripravený divák sa môže do tejto spleti číro-čírej geniality ľahko zamotať a beznádejne sa pripraviť o to krásne, sladko-kyslé a oslobodzujúce poznanie, ktoré na neho čaká na konci filmu. Kým sa ale človek dostane až tam, čaká ho strastiplná cesta naprieč ľudskou psychikou, ktorá je rovnako odpudzujúca a skazená, ako krásna a krehká. Nemá zmysel tu vymenúvať všetky klady tohto nekompromisne radikálneho snímku - o Dogville sa nedá písať, musí sa o ňom rozprávať, musí byť príčinou hádok a sporov, vášnivých debát a nekonečných diskusií. Najlepšie pri poháriku sherry s ľadom a s pohľadom upretým na krvavočervený západ slnka. (28.12.2005)

Zcela jiný a přesto tolik stejný Trier. Lars von Trier tentokrát zcela opustil formu odpovídající manifestu Dogma. (Celý manifest stejně myslel spíš jako vtip, máme-li věřit jeho vlatním slovům v dokumentu "Vrtěti Dogmatem" ) Opět však stačí Trierovi velmi málo prostředků, aby vás vtáhl do děje a posléze zmáčknul jako citrón. Ikdyž tenhle film nespadá do trilogie filmů o "Zlatém srdci", jeho hrdinka má k Bess a Selmě velmi blízko (alespon zpočátku). - Příběh, který začal jako nějaký scénář pro Franka Capru o hodných lidech malého města, se uprostřed zvrhl v příběh o nekonečném utrpení hlavní hrdinky a nakonec skončil jako krvává nepovedená gangsterka. Ukazuje nám, že chudoba a dobrota nechodí vždy ruku v ruce. - Tenhle film mi na dva dny dokonale zkazil náladu a hned tak na něj nezapomenu. To však platí prakticky o každém Trierově filmu. Rozhodně stojí za to, abyste ho viděli. (26.01.2004)