Pražská 5

Zajímavá výpověď o alternativní tvorbě konce osmdesátých let. Výlet na Karlštejn působí velmi neotřele a jeho drastický a kritický humor působí ve své době jako zjevení, výtvarné divadlo je jistě zajímavým a nápaditým experimentem ale bez nadhledu, jenž z nějž činí trochu cizorodý prvek, Oldův večírek zaujme rýmovaným a občas skandovaným dialogem, ale má silně sestupnou tendenci a velmi plytkou myšlenku. Zato taneční skupina Křeč nabízí famózní a nadčasově působící baletní představení, kterému velmi napomáhá plastická a dynamická kamera. Závěrečná parodie na budovatelské filmy nepůsobí tak odvážně jako první povídka, ale je působivá po filmařské stránce a vévodí ji charismatický Hanák jako tajuplný "kovboj". Ve výsledku tedy Pražská pětka nabízí barvitou podívanou, jejiž prostřední část však oslabuje její silné okrajové pilíře. (02.11.2010)

3 "věhlasná" netradiční pražská divadla by měla být ihned po odvysílání tohoto paskvilu spálena do základů se všemi účinkujícími uvnitř. Ale hezky popořadě... [1] MIMOZA - 10% Naprosto nudná, předvídatelná a debilní pantomimická sračka o cestě pošahané rodiny na Karlštejn. Vzhledem k tomu, že tihle sráči údajně chtěli navazovat na mistry Ch. Chaplina nebo B. Keatona, tak by divák očekával, že něco málo pochytili a disponují alespoň náznakem umění pro vtip. Bohužel, zdaleka to nebylo to nejhorší, na co jsem v rámci tohoto experimentu narazil. Každopádně, spolehlivě mi to sebralo veškerou chuť na další snímky. [2] KOLOTOČ - 0% Fetovat se dá v temných uličkách Prahy i bez toho, aby bylo potřeba kurvit den nebohým divákům. Tohle bylo něco příšerného a nevěřím tomu, že se tohle divadlo bylo schopné ve své době uživit. Tohle je hra na umění, kterou docení výhradně panicové, co mají absolvovanou Filosofickou fakultu a v současnosti obrací hambáče ve mekáču. Nikdo se na mě nemůže zlobit, když nepovažuji za umění, když mi někdo nabídne záběr na 6 siluet a přes ně jsou promítané odněkud ukradnuté náhodné záběry přírody. Tohle bylo prostě 20 minut naprostých sraček s nulovou vypovídající hodnotou. Když jsem si po siluetách uvědomil, že nic lepšího neuvidím, tak jsem zbytek tohoto omylu zhlédl dvojnásobnou rychlostí. Něco tak zbytečného, debilního, hnusného a nepopsatelně nudného se vidí opravdu zřídka. [3] VPŘED - 40 % Úvod tohto recitačního divadla byl docela fajn a poměrně vtipný. Bohužel, velmi rychle došly autorům nápady a postupně to celé vykrystalizovalo v chaotickou nudu se skoro až debilním závěrem. Škoda, určitý potenciál v tomto kraťasu dřímal. [4] KŘEČ - 0% Název tohoto baletního divadla je poměrně výstižný. Nemám nejmenší tušení, co se tahle chaotická a nesourodá sračka pokoušela říct. Obávám se, že tohle je pouhá přehlídka tanečních kreací, kdy snad ani samotní tanečníci a tanečnice netušili, jaká symbolika se za tím má skrývat. Člověk, který nesežral půl nůše lysohlávek nemá ani zrnko šance cokoli z tohoto nesmyslu pochopit. Kromě občasného poprsí nepříjemně nastylizovaných slečen, není nic dobrého k vidění. Je mi zle z pomyšlení, jaký pracovní výkon mohla vyprodukovat taková spousta aktérů, kdyby ho zamířila nějakým produktivním směrem. Tahle sračka je sprostým mrháním času tanečníků a bohužel i diváků. [5] SKLEP - 75% Celkový dojem z této píčoviny zachránilo pouze divadlo Sklep. Netuším, zda byl záměr nacpat sem 4 sračky, aby jejich dílo následně v kontrastu s těmi paskvily vyznělo nadstandardně dobře, nebo je dobré samo o sobě. Každopádně, nechyběl příjemně satirický nádech, vtip a poprvé ani myšlenka a nápad. A to vše v úderném a svižném tempu. Budovatelský vysírací ksicht Milana Štaindlera neměl ani tu nejmenší chybu. Smál jsem se kdykoli jsem ho uviděl. Hospodská rvačka perfektní. Na tohle jediné dílo se dalo s chutí dívat. [25 %] (20.10.2020)

První povídka,,Výlet na Karlštejn´´ je skvělá modernizovaná satirická groteska a patá ,,Na brigádě´´ klasická a přesná parodie na agitační filmy se skvělou atmosférou i výbornými písničkami. Mezitím je pro mě trochu rozporuplný stylizovaný,,Oldův večírek´´ (který mi ale připomněl  Kouř) a dva pokusy o úmělecké cosi. Nejprve ve výtvarné podobě v případě nicneříkajícího Bersidejsi a pak v podobě tance u podstatně lepších (ale pro mě krapet nudných) Barev. Jednotlivé povídky jsou tedy krapet nevyrovnané. Ale to mi vlastně až tolik nevadí (stejně jako nulová dramaturgie), ba naopak. Ono se to sem snad i hodí. Tomaš Vorel totiž natočil na pokraji normalizace s představitely nové generace úmělců nevídaný experiment plný rozpustilosti, mladické energie a upřímnosti. Něco takového nemá v naší kinematografii skutečně asi obdoby a už by se to nemohlo opakovat, proto mě to zaujalo a rozhodně skláním filmu uznání.  Asi jsem na to i měl náladu. A pokud zbytek ne, tak minimálně  poslední a první povídka má náběh na srdcovku stejně jako mezivýstupy hlasatele Šteindlera.  A písnička Strom kýve pahýly už srdcovkou bezesporu je, bez ohledu na film. Samozřejmě v rámci humoru filmu může působit vtipně (s tím kyčovitým klipem.:D)  Ale jak někdo trefně někdo poznamenal na YT, je to písnička, která z kotlíkařské parodie přešla na kotlíkařskou modlu. . Vedle Sáry, od Trabandu, Země vzdálené (a Probuzení  a Kabinky od Pokáče.:D)  dávám do playlistu pro mě aktuálně nejemotivnějších milostných písniček.: Je prostě zážitek ji slyšet.. Chtěl bych jen na chvíli, tebe.:D  Tak a to já to je asi tak všechno, co jsem vám chtěl dneska nabídnout.:D❤ Dobrou noc... (06.03.2020)

Výchozí úvaha, která vedla ke vzniku filmu, byla - jak vysvítá z bonusových materiálů - prostá. Skupina nadějných ibvidních "zuček" (tzv. souborů zájmové umělecké činnosti), která přerůstala svou kvalitou do profesionální úrovně, dostala nečekanou možnost se prezentovat. A dokázala ji až překvapivě dobře využít. Víc než o hraný film tu jde - omlouvám se za to označení - o hraný dokument svého druhu. Prakticky všech pět skupin, často personálně propojených, zaujalo. V zdánlivě abstraktních hříčkách lze postřehnout vedle smyslu pro recesi a sebeironii (tehdy šlo vesměs o generaci čerstvých třicátníků) i kritický odstup k režimu a jeho odvrácené tváři. Vedle SKLEPU asi nejvíce zaujala KŘEČ svou pohybovou básní, vnímající tvář současnosti záměrně formou inspirovanou staroegyptskou kulturou. I ve vzpomínkové řeči protagonistů díla - v komentované verzi filmu - nalezneme reflexi faktu, že dnes by někdo tak nekonvenční a nákladný film jen stěží natočil. PĚTKA je z tohoto hlediska i nepřímým svědectvím komerčního zmarňování tvořivostí nabité mladé generace osmdesátých let minulého století. Není to radostné konstatování. (11.06.2011)

Američanům nenaléváme.. Je zvláštní, že až teď po čase člověk objeví kouzlo čísel 2 a 4. Něco z J-hororů a ambientní hudba v Bersidejsi (..už je to uděláno, už je to hotovo) či choreograficky i výtvarně poutavé Barvy jsou mezi karlštejnským dada skřítkem a budovatelskou brigádou s dobrým koncem nezaslouženě upozaďovány, podobně jako „hloubka“ slov lektora M.Šteindlera, který postupně uvadá jak karafiáty ve váze na jeho stole. Na dobu vzniku neotřelé, avantgardní a docela odvážné.. (20.12.2016)