Evropa tančila valčík

Velkorysé rozloučení O.Vávry v 88 letech s filmem, formou fresky sestavené z důkladně rekonstruovaných a umělecky dotvořených událostí související se vznikem světové války, v roce 75.výročí jejího zahájení. (Ideologicky poplatná jsou jen poslední slova filmu). Škoda, že film v době vzniku (roku 1989!) následkem politických souvislostí zcela zapadl. (03.07.2020)

"Zešíleli, všichni zešíleli..." No všichni snad rozhodně ne.... I když z reakcí řady zdejších komentářů a podle nízkého hodnocení tohoto snímku by člověk skoro soudil, že tento poslední Vávrův film tak trošku šílený je. Ale nenechte se mýlit. Film je to rozhodně dost zajímavý. Nabízí téměř dokumentární pohled na příčiny 1. světové války. Nahlídneme do císařských a carských salonů i úřednických kanceláří a setkáváme se zde s hlavními aktéry tehdejší mezinárodní politické scény (Franze Josefa zde velmi zajímavě ztvárňuje Rudolf Hrušínský - skvělá podoba). Samozřejmě, že je na film třeba nahlížet perspektivou doby, kdy vznikal. Jen tak lze ospravedlnit skutečně až trošku přehnané protiněmecké vyznění filmu (viz válečný projev německého císaře). Stejně tak se z dnešního pohledu může film jevit jako poněkud rozvleklý. Ale z hlediska doby, o které pojednává, v tom nevidím problém. Ve finále mi asi nejvíce na filmu vadila na oko sice okázala (viz exteriérové pohledy do míst, kde se ony historické události odehrály) a při bližším pohledu spíš "papundeklová" výprava. Přišlo mi, že Vávra strašně moc chtěl natočil výpravný film, ale prostě na to v oné době již nebyly dostatečné finanční prostředky. Ale za to sám pan režisér asi moc nemohl... (07.05.2017)

Ačkoliv historii mám jako někdejší maturant rád a první světová válka a C.K. časy patří k mým oblíbeným, tenhle otrocký a nudný přepis toho, jak to možná mohlo v osudných dnech být, moc zábavy nenabízí. A jakýchpak osudných dní. Vždyť hned v úvodu řekne Mannesmann - Kostka, že válka je nevyhnutelná. A všichni víme, že měl pravdu. Podle prokliků jsem čekal, že Jiří Bartoška jakožto první otitulkovaná osoba, bude mít ve filmu větší prostor. Bohužel se nestalo, ovšem jeho setkávání s přednádhernou Zorou patří k romantickým vrcholům čs filmu. (26.04.2023)

Když pomineme naivní příběh archiváře, stejně jako naivní konspiraci jak členů organizace Černá ruka, tak Olbrachtova zdroje a já si odpustím kritiku mně nesednoucích postav (třeba Hrušínský pro mne rozhodně charisma FJ nemá - ale to je subjektivní), rozhodně si tento příběh nezaslouží tolik kritiky, kolik se mu jí dostává. Zejména, když s odstupem času se stává hitem hraný dokument. A tento film je takovým malým přechodem právě k dokumentu hranému. Takže pro mne, zasloužené čtyři hvězničky. (22.04.2023)

Vávrovi se podařilo velmi přesně ukázat poměry ve Vídeňském prostředí během celé krizi, zde podává vcelku reálný obraz situace, problém je už s Německem i Ruskem, je to trochu zjednodušené a nadsazené, ale o žádné zásadní věci se nejedná. Bartoškova linie pak působí trochu bezvýznamně v rámci velkých politických machinací a končí dost předvídatelně. Ale i tak jsem si jako historik film docela užil, nevím jestli může oslovit lidi bez znalostí soudobé problematiky. (24.05.2014)