Romance pro křídlovku

Křehký, až snový vzpomínkový svět mladé lásky jak ženské, tak mužské je námětem i úspěchem snad nejlepšího Vávrova filmu vůbec. Básník František Hrubín, jeden z velikánů naší poezie minulého století, vtělil do své literární předlohy vlastní životní zážitek. Protože základní síla těchto citů až na nepočetné výjimky rozhodně nespočívá v pozitivním životním vyústění, ale mnohem spíš v trvalé vzpomínce, ke které se vracíme, utíkáme po zbytek své životní cesty, je i síla Vávrova filmu právě v této fikci okamžiku, jiskřičce jepičí věčnosti života. Ostře polarizovaný svět smyslného vesnického ženství na jedné a hádavých a tak trochu i kradoucích členů komediantské minikomunity na druhé straně se prolíná s otcovou oficialitou a do nenávratna okamžik za okamžikem ze života odcházejícího Vojtova dědečka; opalizuje navíc černobíle prostředkovanou bujnou zelení a květenou vrcholného léta. Víme, cítíme z této básnické Hrubínovy vzpomínky vlastní bolest i smutek nad zmařenou příležitostí, která nestačila ani vyklíčit a osudově poznamenala nejen jeho život, ale mnohem citelněji i kratičkou zbývající budoucnost dívčina bytí. Sevření do rámce uvozující i uzavírající retrospektivy propůjčilo jinak nepevné stavbě lyrického námětu dostatečně silný základ a dalo jí rovněž přesvědčivý závěr. Silnému vyznění ROMANCE napomáhají především výkony obou tehdejších mladičkých představitelů titulních rolí Jaromíra Hanzlíka i Slovenky Zuzany Cigánové. Své kouzlo má i cudně a vášnivě smyslná postava Miriam Kantorkové a strhující výkon předvádí českým divákům polský herec Janusz Strachocki v roli Vojtova dědečka. Film mládí je i mládím jeho filmového štábu, kterým a vedle nějž omládl i tehdy věkem vlastně také stále mladý Otakar Vávra. Jako film mládí vchází také dnes do našich srdcí, pokud byla s to zachovat si neokoralost i blaženou, nic netušící dychtivost a touhu do světa a do dospělosti se proklubávajícího mládí. Mládí nás všech. (28.01.2008)

Báseň Františka Hrubína je nádherná. Líbí se mi, že každý člověk, ať je jakýkoliv, si odnese to stejné. Ne poučení, ne hořkou pachuť na jazyku, ale úctu k autorovi. František si vybásnil srdce a já očekával podobnou ódu na lásku i ve filmovém zpracování. Bohudík, atmosféra mě stejně drancovala jako při četbě (horko, prašno, pocit, že se něco přiřítí). Jaromír Hanzlík (ano- taky někdy býval mladej kluk) je přesvědčivej do tý největší možný míry, což je nesmírný přínos. Málokdy se stane, že herec odpovídá přesně vaší představě. Romance pro křídlovku mohla být natočena epicky, ale Vávra naštěstí zvolil civilnější formu, která je opravdu bomba a rozhodně filmu prospívá. A když už nic, tak je tu pořád ta báseň, která fakt nezestárne... (12.08.2009)

Velké věci si žádáš, ten dar je nad tvoje síly, Faëthone, tvůj chlapecký věk jej nemůže zmoci. Smrtelný jsi, však není smrtelné, čeho si přeješ." Skláním se jak před Františkem Hrubínem, tak před Otakarem Vávrou. Příběh dávné Hrubínovy lásky, prožité, protrpěné a na třicet let upozaděné kamsi do podtextů těch krásných epicko-poetických básnických skladeb let 1933 - 1961. Nehotový mladíček dvou srpnových nocí roku 1930, vyzrálejší, a o to lásky lačnivější mladý muž roku 1933. Strašnou ránou zdrcená postava června 1934 a až poeovsky magicko-osudová noční návštěva zrušeného hrobu. Já, jenž stále jen obletuji vlastní srdce. Přesný, mladičký a prozatím tak krásně nedotčený Jaromír Hanzlík, jehož osud dostal přece jen přehlednější chronologi; který svého Vojtu však nezjednodušil ani o píď. Terina. Vím jenom, že je jí patnáct. Chci si ji vypodobnit, je však nevypodobitelná. Je všechno, co mých dvacet let do mne nanosilo z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona jak z pláství vybrala strašlivé sladkosti. Je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt. A je všechno, čím vždycky člověk poprvé vydechne. Milenka ještě ne, na to je jí mnoho. Nevím, kolik má rukou a kolik úst, každým lístkem a každou hvězdou mě žíznivě pije. Jsem vesmírem doteků, až mě mrazí, a přece jsem se plaše dotkli jen jednou. Zuzana Cigánová, která nás musí uchvátit, i když si myslí, že její překrásná tvář se více podobá krásně květině než lapajícímu i lapenému živočichu mořských hlubin. Prsatá Tonka. Ze zaprášených nohou a snědých lýtek vytryskla andělsky bílá stehna. Jen kámen v řece? Jen rozvalující se balvan lající i vodnímu proudu do parchantů? Viktor. Nikdy nesundá čepici s hlavy, štítek je dlouhý, aby se neopovážilo slunce vykousnout stíny z divoké tváře. Střelnice. Puška. Čepice. Ten divoký pohled a především křídlovka a její neodolatelné Herkulovy lázně. Dědeček...Ale ne! Láska a smrt jako ústřední motiv celého díla. Láska, jako to nejkrásnější, co nám život uchystal. A smrt jako ta poslední pravda, která vyřeší všechny otázky. (22.12.2005)

Romanci pro křídlovku jsem nejprve viděla v divadelním zpracování a byla jsem zvědava, jaký bude oproti tomu film. Krásný poetický snímek o mladé, čisté, dětinské a přesto tolik osudové lásce. Jaromír Hanzlík je tu ještě mladé ucho, ale je krásný, co říkáte, děvčata?:) Nádherná ústřední melodie. Já si jen říkám, kam se takové příběhy a filmy poděly... Natočit něco tak upřímného, opravdového a silného a přitom s takovou lehkostí v dnešní době? Ale jděte... (09.12.2012)

Veterán českých režisérů, který se mohl potkat ještě s Františkem Josefem I, císařem, jenž nastoupil na trůn v polovině devatenáctého století si nejvíc považuje právě Romanci pro křídlovku. Možná v něm vidí něco víc, než my. Vávra se snažil tímto filmem navázat na novou vlnu, ale dle mého názoru mu to vyšlo jen zčásti. Báseň kolem níž je vystavěn příběh jakoby nedokázala utáhnout tempo. Navíc děj dává výtečný prostor charakteristice postav, jinak je však prostinký. Režie je (ruku na srdce) místy rozvláčná, což jaksi nekoresponduje s dravostí režisérů nové vlny. Celkově to je ojedinělost hodná obdivu, ale Zlatá reneta mi přišla zvládnutější. (28.10.2005)