Pluj tiše, pluj hluboko

Na svou dobu to mohl být nejspíš působivý snímek.Já to viděl včera poprvé, rád jsem se kouknul na oba hlavní hrdiny.Jejich debaty, místy v principiální rovině, s etickými prvky, a to celé namočené v subordinační, rozuměj vojenské omáčce.Nijak mne to nenadchlo, ale taky příliš nezklamalo.Ponorka v 2.válce byla jen hladinová loď, které měla schopnost se nakrátko ponořit pod hladinu.A některé scény mi přišly přitažené za vlasy.Jakmile se objevila nepřátelská letadla, každá ponorka mizela pod vodu, jak to nejrychleji šlo.Tady se dělo něco jiného-pokračovalo srdnaté pronásledování japonského konvoje.Nevím, nevím. (18.05.2010)

Tak mám za sebou první válečnej ponorkovej film (teda myslím, že první, už se v těch válečnejch filmech začínám trochu ztrácet :-)) Nový kapitán přichází na ponorku (oni tomu teda někdy říkají loď) s novými metodami a podivnými rozkazy. A posádka je nasraná, protože furt jenom cvičí, a když je možnost nějaké akce, tak se kapitán zdekuje! Ale on moc dobře ví, co dělá. Protože chce v kanálu Bungo (sektor 7) zlikvidovat japonský torpédoborec Akakaze, který už zničil 4 ponorky, včetně té jeho minulé. A oni vlastně trénujou na čelní zásah. Pak taky při ponoru zapomenou nahoře chlapa. To je mi komunikace, to bych jim asi poděkovala. Akorát mi teda není jasný, jak to, že oni tu loď vidí a ona je ne, i když jsou nad hladinou (že by mimikry? :-)). Taky jsem se dozvěděla, že torpédům se říká úhoř. Tak jsem zase o něco chytřejší! Ale pak to bylo vzrůšu, jak je tam bombardovali z Akakaze a z letadel zároveň a pak pod vodou hloubkovýma náložema. Kdybych tam byla já, tak při mým štěstí dostaneme zásah okamžitě a jdeme pod vodu. A já mám fakt štěstí, jak sviňa, protože po sekačce mi dnes ještě navíc odešlo auto! Ale naštěstí to výjimečně nebyla moje vina :-) Ale taky jsou to kluci fikaný, protože vypustí olej, deky a mrtvý chlapi nad hladinu a dělaj, jakože nic, jakože jsou zlikvidovaný. A já si nemůžu pomoct, ale mě se to zase líbilo! (20.05.2010)

Robert kurva Wise! A zas výborně! Můj nejoblíbenější klasický hollywoodský režisér chameleon. Bez debaty s největším žánrovým rozptylem. A taky nejvíce nedoceněný, řek bych že i většina filmových fanoušků, co mají rádi starší filmy se při zmínce při tomto jméně nebude moc chytat. Přestože budou znát některé zásadní filmy, co natočil. Proč? Protože neměl svůj vlastní rukopis, svůj vlastní styl. No a? Není nerozpoznatelné, ale kvalitní točení ve všech možných žánrech (horory, noiry, westerny, válečné, sci-fi, muzikály, boxerská dramata) stejně velké, možná ještě větší umění? (14.01.2008)

Jak píše Rob Roy, Robert Wise byl režisérský chameleon a génius, který zvládal nespočet žánrů. Mé srdce sci-fisty si získal prvním filmovým zpracováním Star Treku a Kmenem Andromeda a z jiného soudku také překrásným muzikálem West Side Story. Ale zvládal i historické filmy, horory, dramata a také válečné. Pluj tiše pluj hluboko je mladší bratříček Nepřítele pod hladinou a čistý válečný film. Máme tu nepotopitelnou loď, která zničila 4 ponorky, posedlého kapitána který ji chce dostat, prvního důstojníka myslícího hlavně na posádku a mírný konflikt. Dva skvělí herci (Lancaster, který nikdy nezklamal a Gable, kterého jsem zas v tolika filmech neviděl). Spousta taktických manévrů, hlubinných pum, zaměřování torpéd, trošku nervů při ponorkovém souboji a happyend. Trošku nepochopitelně je film opět černobílý (5 ze 6 válečných filmů roku 1958 jsou černobílé proč proboha?) a kaňka na konci je SPOILER smrt kapitána kvůli nemoci. KONEC SPOILERU. Jinak perfektní film a válečný film roku 1958. (04.12.2020)

"Máte velkou kuráž - s životama jinejch!" Poručík Bledsoe se zkrátka neztotožňuje s některými rozkazy kapitána Richardsona, ale ve válce je loajální. Takže posádka ponorky do zblbnutí trénuje ponoření a vynoření, pravidelně snižuje účetní hodnotu japonské flotily a mně na tom celém mrzí hlavně to, že ve mně nebyla probuzena touha sbalit si lodní kufr a strávit zbytek života namačkaný se zpocenými chlápky v hromadě plechu pod mořskou hladinou. (07.04.2016)