Za zvuků hudby

Vo vzťahu k filmovým muzikálom som veľmi prieberčivý. Videl som aj zopár hrozných muzikálov, pri ktorých bolo utrpenie dočkať sa konca. To je aj tento prípad. Ten hlúpučký dej by som ako-tak zniesol. Veď aj mnohé slávne opery majú úbohé libreto. Ale v tomto slávnom muzikáli ma nezaujala ani hudba, a to je už neodpustiteľné. Vôbec nerozmýšľam nad Oscarmi, nad komerčným úspechom filmu, ani nad tým, že ho nakrútil režisér West Side Story. Možno bola príhodná doba. Ja na svojich dvoch hviezdičkách trvám. Tento muzikál nemusel byť nakrútený a hviezdičky sú iba za krásne exteriéry, na ktorých sa nedalo nič pokaziť. (27.12.2013)

Film reprezentující lesk a bídu broadwayských muzikálů - do stejné míry naivní jako duchaplný, patetický jako sugestivní. Záleží na vás, co si vyberete. Skoro až pohádkovému příběhu, kdy rodina o devíti členech uteče před nacisty s písní na rtech, se dá velmi snadno vysmát - jako příkladu naivity amerických muzikálů. Také se můžete bavit hledáním hned několika logických trhlin (např. Marie zavírá okno a asi po minutě jím vleze dovnitř jedna z dcer nebo matka představená, které vadí, že si Marie v klášteře zpívá - a pak jí v jedné z posledních scén dává rady písní). A nebo se prostě na všechno vykašlete a tenhle krásný snímek s úchvatnou hudbou a dokonalou kamerou o tom, že láska zvítězí nad nenávistí, si prostě užijete. Já zvolil druhou cestu. (08.05.2014)

Apfelstrudel, alpské scenérie, roztomilé úsměvy dobře vychovaných dětí a koňská dávka pozitivní energie. Rozum se bouří, haleká cosi o nasládlém kýči, ale není vyslyšen, neboť Julie Andrews je tak neodolatelně bláznivá a Christoper Plummer tak mužný a děti tak rozkošné a štrúdl tak dobrý. Cyničtější divák bude mít jistě problém tolik koncentrované laskavosti a něhy rozdýchat. I já jsem ke své škodě rozdýchával a bojoval s ironií a vyhrál - snad i proto, že jsem se na film díval sám a neměl se před kým zardívat. Nechal jsem se nad čtyřmi kousky skutečného jablkového závinu pozitivně nabít a totéž doporučuji i vám. (31.07.2006)

Nejdřív irituje kýčovitá radostnost (a to i člověka se sklony k sentimentu, jako jsem já), a když se zdá, že s projevem téma nacismu a anšlusu Rakouska se příběh posune do závažnější roviny, skončí dřív, než se cokoli pořádně rozjede. Než naskočily titulky, vážně jsem myslel, že ještě tak hodinu film bude pokračovat. (10.02.2014)

Na to jak je tenhle film vlastně slavný jsem do něj šel až po několika letech, kdy de mi na DVD válel několik let v šuplíku, aniž bych o něm věděl nějak mnoho (mimochodem, buď je DVD již kvalitativně nedostatečné, nebo Paramount zmatlal kvalitu obrazu sám). Vždy jsem si myslel, že je Sound of Music něco jako mix Mary Poppins a My Fair Lady, zřejmě kvůli tomu, že v jednom hraje taky Julie Andrews a obojí jsou muzikály. Byl jsem překvapen, že příběh nekončí tam, kde by normálně love story končila, ale pokračoval mnohem déle, a byl jsem i překvapen že bez mála 3 hodiny filmu utekly jako voda, aniž bych se nudil. To je úspech sám o sobě, protože občas nudí filmy, které mají 80 minut. Zárověň už třetí den nemůžu dostat některá hudební čísla z hlavy a neustále si broukám... (07.10.2019)